Telefon držet nesmím. Hrát si za jízdy s dítětem mi nikdo výslovně nezakazuje

Někdy jsou naše zákony postavené na hlavu. Příkladem je telefonování za volantem. Volat sice můžu, ale jenom s využití handsfree. Jednoduše řečeno, telefon (nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení) nesmím držet v ruce. Pokud zákon poruším, vystavuji se postihu.

Paradoxem na celé této zákonné úpravě je to, že se týká výhradně jenom mobilního telefonu (nebo jiného hovorového nebo záznamového zařízení). Cokoliv jiného v rukách držet můžu. Můžu klidně manipulovat s lahví a pít z ní, můžu si vybalit a sníst svačinu. Mohu si zapalovat a kouřit cigarety. A klidně mohu podávat svému potomkovi jídlo nebo hračky, či se mu jinak věnovat. Zákon mi to nezakazuje.

Je to zajímavý paradox. Pokud by problémem mobilních telefonů měl být onen hovor jako takový, je zakázáno i používání handsfree a telefonování v autech. Problémem je tedy onen samotný přístroj jako takový. Proto, že ho držíme v ruce a něco na něm vyťukáváme.

Každá matka, která někdy jela se svým malým dítětem autem, jistě potvrdí, že zlatý telefon, oproti potřebám dítěte. Tu chce podat lahvičku s pitím, tu hračku, nebo něco jiného. Nebo vyvádí psí kusy a je třeba potomka nějak umravnit.

Prostě vyžaduje neustálou pozornost, neustálou nutnost se mu věnovat. Nejenom mluvou, ale i očním kontaktem, nebo s využitím mých končetin. A tady je ten paradox. Mobil v ruce držet nesmím, ale že je mám plné hraček, jídel, nápojů, ubrousků a kdo ví čeho dalšího, to nikomu nevadí.

Nechci rušit zákaz držení mobilních telefonů, stejně jako nechci, aby zákon zakazoval další věci, které lidé běžně dělají v autech. Jen upozorňuji na paradoxy, kdy telefon v ruce vadí, zatímco hraní-si s vlastním dítětem (z pohledu zákona) nikoliv.

Při každé jízdě autem bychom proto měli primárně myslet. Přemýšlet, uvědomit si následky a zamyslet se nad tím, zda děláme věci správně. Hrát si s dítětem, sledovat ho, něco mu podávat nebo brát, nám totiž zákon výslovně nezakazuje. Ale musíme vědět, že to rozhodně není správné. Pořád je tu totiž zákon č. 361/2000 Sb., Hlava II, § 5 (1) b. Zde je uvedeno, že povinností řidiče je věnovat se plně řízení vozidla. A neznám člověka, pokud by toto splnil, když si hraje se svým dítětem.

Zdroj: https://www.policie.cz/clanek/handsfree.aspx, https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-361