Článek
Taky se vám to stalo? Jdete do obchodu jen pro pár věcí a postupně házíte do košíku tohle, támhleto a najednou ho máte plný. A u pokladny se nestačíte divit, že z plánované částky několika desítek korun vám z účtu najednou zmizí v lepším případě pár stovek, v horším případě nějaká ta tisícovka. Nebojte, je to běžná věc, mně se to děje taky.
Supermarkety to prostě umí
Můžeme tu stále dokola nadávat na to, že jsme zemí slevových akcí. Ale proč? Protože to sami podporujeme. A supermarkety se tomu jenom přizpůsobily. Nastala doba, kdy mimo slevové akce už skoro nic nekupujeme. A tak obchodník ví, že běžnou cenu může klidně nastřelit, jak jen chce. A potom dá „zajímavou“ slevu, vymění bílou cenovku za výraznou a už zboží padá do košíků jednotlivých kupujících. Včetně mě.
Najednou si při cestě uličkou uvědomím, že když vidím kilo masa za stovku, příští týden už za stovku nebude. Bude za dvě stovky. A co udělám? Radši si ho koupím a doma ho šoupnu do mrazáku. Nebo vidím těstoviny s padesátiprocentní slevou. Co udělám? Zase mi hlavou problikne, že příští týden budou stát dvojnásobek, tak si jedno, dvě balení do košíku prostě hodím.
A to jsem šla jen pro večeři
A včera? Stejný scénář. Zastavím u supermarketu, jenom s malou taškou jdu dovnitř, beru malý košík s představou, že koupím trochu pečiva, kousek sýra, nějakou šunku. A hned se zase vrátím k autu. Ale ejhle, ty barevné, výrazné cedulky jsou jako magnet. Ne, nenechám se hned zlákat, ale protože vím, kolik které zboží stojí standardně a kolik stojí teď, nedokážu odolávat.
Nejsou to úplně impulzivní nákupy – všechno je akční a zlevněné, a doma to běžně používáme, potřebujeme, konzumujeme. Snažím se jen o to, abych za týden či dva nemusela ty samé věci kupovat za plnou cenu. Takhle to mám levněji, tak si udělám menší zásobu. Dle data trvanlivosti je vše v pohodě, tohle se nám nezkazí.
„A to jsem šla jen pro večeři,“ posteskla jsem si nad praktikami supermarketů, když mi pokladní sdělila, že můj nákup bude stát přes 800 Kč. Pochopitelně se mi ani do tašky nevešel, takže jsem obskládaná různými položkami mířila k autu. S pocitem, že jsem sice místo stovky utratila přes 800 Kč, ale vím, že jsem vlastně ušetřila.
Hlavně neplýtvat
Možná je to k smíchu, že se nedokážu ovládnout a stačí barevná cedulka, sleva a já kupuji. Na druhou stranu, kdybych tohle zboží kupovala za standardní ceny, nedám za něj přes 800 Kč, ale třeba 1 200 Kč, nebo i víc. Ušetřených pár stovek se hodí, ne?
Ale jedno pravidlo přece jenom mám: neplýtvat. Když něčeho máme doma dost, nekoupím to, ani kdyby byla sleva 90 %. Abych něco naházela do košíku a po několika týdnech to z lednice nebo spíže přesunula do popelnice, to v žádném případě. Ale vím o lidech, kterým se tohle stává. Tak kde je potom ta úspora, ta výhodná koupě? Vůbec nikde!
