Článek
Představy jsou jedna věc a realita, to je věc druhá. Kdo zná vesnici jenom z obrázku, může být překvapen, jaký je skutečný kolorit místního života. I v té nejzapadlejší vísce brzy dojde k tomu, že se zde střetnou dvě skupiny obyvatel. Vidláci a náplavy. Jistě nemusím vysvětlovat, že vidlákem je typický starousedlík žijící na vesnici celý život, zatímco náplavou je člověk z města, který si přijel užít svůj vysněný vesnický klid.
Žádný klid
Odstěhovat se na vesnici za klidem? Dobrý vtip. Dnešní vesnice má vše, jenom ne ticho. Zatímco v bytě ve městě nemusíte řešit skoro nic, na vesnici je to trochu něco jiného. Pokud máte dům s pozemkem, je pořád nějaká práce. Tráva se sama neposeká, stromy se samy neprořežou. Dříví na topení se samo nenařeže ani nenaštípe. Nějaké ty nedodělky na domě se sami neopraví. A kdy jindy na to je čas, než v sobotu a v neděli, když člověk ve všední den jezdí do práce?
Proudy osobních vozidel a náklaďáků na vesnici skutečně nečekejte. Ale čekejte tu velké či malé zemědělské stroje, jsou běžným koloritem každé vesnice. Úplně normální jsou i různé samo-domo malotraktory, na kterých místní převážejí vše objemné, nebo na nich, stejně jako na pionýrech a babetách, blbnou odrostlejší kluci. Do toho přidejte standardní fekály jezdící v pravidelných intervalech vyvážet jímky, protože kanalizace nebo ČOV není standardem všude.
Bez auta ani ránu
Myslet si, že klid vesnice spočívá i v tom, že si ráno po probuzení, v deset hodin, v klidu a pohodě půjdete koupit čerstvě napečené pečivo, je také úsměvná představa. Pokud vůbec budou mít v sobotu otevřeno, bez několikadenní objednávky předem stejně nepochodíte. A jít někam za kulturou? Ano, jednou na hasičský a jednou na rybářský ples a jednou týdně v pátek do obecního hostince na pivo nevalné kvality. Když budete mít štěstí a hospodský bude mít i utopence z minulého týdne, můžete jásat a povečeřet. A o čemkoliv dalším nemůže být řeč.
Kdo je zvyklý na určitý standard a nechce se smířit s tím, že na malé vesnici prostě „chcípl pes“, bez auta se neobejde. Bude muset pravidelně cestovat do toho proklatého města, ze kterého tak rád utíkal do toho vysněného vesnického baráčku.
Oči na stopkách
Kdo je zvyklý na to, že ve městě si ho nikdo nevšimne, ať udělá cokoliv, bude překvapen. Je jedno, jestli jenom vyjde z domu, nebo někam pojde autem. Jakýkoliv pohyb je především starší generací okamžitě zachycen, monitorován a následně vyhodnocen. Spolu se spekulacemi, kdo, proč a kam. A úplně stačí, že půjdete do tříděného odpadu vyhodit pár lahví od vína, piva nebo limonády, aby se začaly šířit drby.
Ne, už dávno tu nejsme extra velká vesnická komunita. Socialismus je pryč, nikdo nežije pro celek, každý žije jenom sám pro sebe. Myslet si, že s příchodem na vesnici se člověk začlení do party několika set až tisíců lidí, je mylná. Každý má jiné životy, jiné standardy, jiné zájmy. Jiné možnosti i peníze. A ano, závist už dorazila i k nám.
Neidealizujte si to
Vesnice už dávno není to, co bývala. Jestli vůbec bývala, protože o jejích ideálech znám jenom z vyprávění. A jak známo, lidí idealizují. Pokud plánujete úprk z města, promyslete si to důkladně. Pronajměte si na vesnici na rok domek a uvidíte sami, zda je to idyla, nebo noční můra. Zda se přizpůsobíte životu vidláků, nebo zůstanete nadobro náplavou.
