Článek
Jsme normální lidé, nejsme právníci, abychom znali nazpaměť všechny zákony a jejich paragrafy. Pokud jde o provoz auta, známe dopravní předpisy, značky, víme, kdo a kde má přednost, a alespoň teoreticky víme, jak se starat o auto. A tím to končí. Pak nás může zaskočit, když nás někdo napomene kvůli „zbytečně nastartovanému autu“.
Všímavý iniciativní občan
Mám pravidlo – všímám si svého. Pomohu, když je potřeba, ale jinak si myslím, že by se člověk neměl plést do věcí, které se ho netýkají. Jak asi může někoho obtěžovat auto nastartované na parkovišti? Moderní benzinové auto, které sotva slyšíte a za kterým nezůstává žádný kouř. Nijak, řekla bych.
Přesto se v naší ulici našel všímavý občan, který měl s mým nastartovaným autem problém. Čekal, až vyjdu z domu s dětmi, abych je naložila do auta. A proč bylo auto nastartované? Protože jsem ho chtěla vyhřát, aby v něm od začátku cesty bylo teplo.
Normální věc
Cestovat na podzim, v zimě a na jaře s dětmi má svá specifika. Musíte se rozhodnout, jestli je usadíte do sedaček v bundě a riskujete těžká zranění v případě nehody, nebo je uložíte jen ve slabším oblečení a riskujete, že se nachladí. Anebo je tu třetí možnost – nastartovat auto, nechat ho 10–15 minut vyhřát a děti posadit do sedaček nalehko, s jistotou, že jim bude teplo.
Přijde mi to jako normální, logický postup. Ano, uznávám, že těch 15 minut je auto připravené pro případného zloděje – nastartované, s klíčky uvnitř. Ale věřím, že žiji v bezpečném městě a že místní výtečníci se zmůžou maximálně na krádež kola ze stojanu.
Nadávky a vyhrožování
Vycházím z domu s dětmi, mířím k autu, a tam už čeká ten všímavý občan. Bez servítek na mě spustí spršku nadávek a slyším, že jsem prý porušila zákon tím, že jsem nechala auto zbytečně nastartované. Neudržela jsem se a vyprskla smíchy. Jaká asi je společenská nebezpečnost toho, že našemu autu chvíli běžel motor? Kolik bych za to asi dostala u soudu? Rok, dva, doživotí?
Můj smích zjevně situaci nepomohl, protože pán začal vyhrožovat zavoláním policie. To vyvolalo další záchvat smíchu. Vytáhl telefon, a tak jsem mu řekla, že nemám čas čekat na hlídku. Ať si klidně vyfotí mě, auto i SPZ a jde si stěžovat třeba na lampárnu. Ještě něco zamumlal, ale já už byla u auta, kde jsem upínala děti do sedaček. Nasedla jsem, pánovi zamávala a odjela.
Fakt to tam je
No, nedalo mi to, a tak jsem pátrala v zákonech – a opravdu, ono to tam je. Máme zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. V paragrafu 2, odstavci b) se píše: „Řidič nesmí obtěžovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích ani jiné osoby zejména nadměrným hlukem, znečišťováním ovzduší, rozstřikováním kaluží, bláta nebo zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu.“
Dobrá, zákon jsem porušila a zasloužím trest. Třeba pán někdy zase přijde. Ráda bych zjistila, zda by policie skutečně přijela a jak by to řešila. Z mého pohledu to auto nebylo nastartované zbytečně – potřebovala jsem ho vyhřát v zájmu zdraví a bezpečí svých dětí. Koneckonců, i péči o jejich zdraví a bezpečí mi zákon ukládá – rodičovská zodpovědnost je upravena zejména v § 31–45 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. A teď, babo raď…
