Článek
Vyrazila jsem s kamarádkou a jejím partnerem „na pivo“. Sednout si, relaxovat, popovídat. Znám je oba od dětství, od doby, kdy spolu začínali chodit a byla to velká láska. No, a teď už jsou manželé. Sedneme si, přijde obsluha a objednáme si tři piva. A po chvíli to začne.
To to trvalo
Co začne? Jeho chování – Davida, manžela Lucie. Najednou se z něj stane naprosto nesnesitelný hulvát. Ne na Lucii ani na mě, ale na obsluhující personál. Podle mne nám pivo přinesli v normálním čase, docela rychle. A on? Nespokojený, hned se opře do číšníka, že to trvalo moc dlouho, a že na další rozhodně tak dlouho čekat nebude.
Lucie dělala, jako by nic; já bych se nejradši hanbou propadla. A nebyl to jediný „zážitek“. Když klesla pěna, připadalo mu, že pivo nemá správnou míru. No, možná tam pár milimetrů chybělo, ale kdo tohle řeší, že? Neřeknu centimetr, ale tady to opravdu bylo v toleranci.
Ať je toho tentokrát víc
Dopili jsme a objednali další. David okamžitě upozornil číšníka, že jeho předchozí pivo nemělo míru – a ať si teď výčepní dá záležet, nebo prý pivo vrátí a klidně zavolá i ČOI. Mně bylo ještě trapněji, Lucie zase vypadala, jako by ji to nijak nerozhodilo, jako by to byla normální věc.
Rozhozený byl očividně i číšník, protože našemu stolu viditelně dal přednost před ostatními a pivo přinesl jako první. Na Davidově sklenici bylo vidět, že je opravdu o něco plnější. No, dosáhl svého.
Takhle se chová pořád?
Když David odešel na záchod, nevydržela jsem to a ptám se Lucie, jak s někým takovým může být, jak to vydrží. Vždyť já se propadám hanbou! A ona na to, že si zvykla, že on už je prostě takový – a že se tak chová jen na veřejnosti, k cizím lidem. K ní je prý úplně jiný.
Doma je prý milý, pozorný, až zakřiknutý. Říkám si v duchu: takový ňouma, nejspíš podpantoflák, který jakmile vyjde z domu, začne být k lidům hrubý a arogantní, aby si kompenzoval dny, kdy se nechová „jako chlap“.
Jestli to Lucii nevadí, budiž. Já mám s takovým chováním na veřejnosti problém; takového chlapa bych opravdu nechtěla. A budu hodně zvažovat, jestli s nimi příště vůbec někam půjdu. Protože aby někdo dělal ostudu a veřejně někoho ponižoval bez sebemenšího důvodu, to mi je hodně proti srsti. Ať si ho Lucie doma trochu srovná, když je podle jejích slov jasné, kdo u nich – jak se říká – nosí kalhoty.
