Článek
V České republice máme víceméně dobrovolný systém recyklace. Zálohované jsou jen některé skleněné lahve, především ty od piva. Většina ostatního skla zálohovaná není a spoléhá se na odpovědnost lidí, že takovou láhev vyhodí do příslušného kontejneru.
U plastových obalů je to zcela na dobrovolnosti. Žádná plastová láhev dnes není ze zákona zálohovaná a spoléhá se na to, že i zde budou lidé odpovědní a odnesou ji do žlutého kontejneru. A nutno říct, že to docela funguje – třídění je běžnou součástí života pro 75 % obyvatel.
Budou zálohy
Přestože to víceméně funguje, brzy dojde ke změně. I na plastové lahve a plechovky budou uvaleny zálohy. Za každou láhev nebo plechovku, kterou vložíme do nákupního košíku, zaplatíme u pokladny navíc zálohu ve výši 4 Kč. Tato záloha by se nám měla vrátit, až láhev nebo plechovku vrátíme.
Vrátit ji budeme muset v některém z obchodů, které umožňují zpětný odběr. Láhev nebo plechovka by navíc měla být nepoškozená, aby mohl být správně načten kód. V opačném případě bychom mohli mít smůlu. Takto by měl systém fungovat.
Motivace, nebo odpustek?
Pokud si koupím domů celý karton nápojů, je logické, že se budu snažit vrátit všechny lahve nebo plechovky, abych o zálohu nepřišla. Mohlo by jít i o stokoruny měsíčně, což by bylo doslova jako vyhazovat peníze z okna. Ale co když si koupím lahev s vodou někde na výletě? Co jsou vlastně ty čtyři koruny? Jsou pro mě motivací k tomu, abych láhev vrátila, jak mám, nebo je mám brát jako odpustek za to, že ji vyhodím kdekoliv, aniž by byla vytříděna?
Pokud má záloha motivovat k tomu, aby lidé nepohazovali lahve v přírodě nebo je nevyhazovali do směsného odpadu, jsou 4 koruny poměrně nízké. U samostatně koupených lahví asi nikoho příliš nemotivují k tomu, aby láhev správně odevzdal. Naopak se může objevit myšlenka, že ony 4 koruny jsou jakýmsi odpustkem za to, že láhev nebude vytříděná. Dnes možná člověka trochu hlodá svědomí, když láhev hodí do normálního odpadkového koše místo do žluté popelnice. Ale pokud za ni zaplatil zálohu jako „příspěvek na čistou planetu,“ je vlastně na něm, co s ní udělá. Nebo ne?
Bude to stejné?
To, že nejsme ve vyhazování plastových lahví stoprocentní, neznamená, že odpad končí v lese. Znamená to, že hodně lidí svou láhev prostě někde na výletě nebo túře vyhodí do běžného koše na směsný odpad, protože žlutý kontejner není k dispozici.
A co se stane, až za láhev zaplatí o 4 koruny navíc? Vzhledem k tomu, kolik dnes stojí láhev limonády, je to takový pakatel, že ho člověk může vnímat spíš jako odpustek a láhev vyhodí úplně stejně – jen bez špatného svědomí. Udělal přece, co měl. Stal se součástí systému recyklace tím, že zaplatil tu zálohu, ne?
