Článek
Najít si brigádu, pokud máte děti, není úplně snadné. Chcete přispět nějakou tou korunou do rodinného rozpočtu, ale zároveň musíte brát ohled na chod rodiny a svůj volný čas. Ideální jsou tedy brigády, kde jsou ochotni vyjít vám vstříc s pracovní dobou. Jednu takovou jsem objevila, jako obsluha v pivnici. Ale tahle brigáda pro mě skončila dřív, než začala.
Máte zkušenosti? Jasně, že mám
Ano, řekla bych že zkušeností mám dostatek. V minulosti jsem jako servírka pracovala, čepování piva mi není cizí. Jelikož mi pivo i chutná a zajímám se o něj, včetně různých speciálů, dalo by se říct, že k němu mám určitý vztah. Mám zmáklou teorii i praxi. Nechci machrovat, ale řekněme, že o pivu a jeho čepování vím vše.
Správná péče o pivo v hospodě začíná už při jeho skladování. Pivo by mělo být uloženo v chlazeném prostoru, kde je udržována stabilní teplota kolem 7–10 °C. Teplotní výkyvy mohou negativně ovlivnit jeho chuť a kvalitu. Dalším důležitým krokem je správná péče o výčepní zařízení. Trubky, kohouty a veškeré součásti, které přicházejí do kontaktu s pivem, musí být pravidelně čištěny. Zanesené nebo špatně udržované trubky mohou způsobit kontaminaci piva a negativně ovlivnit jeho chuť.
Samotné čepování piva je pak umění, které vyžaduje praxi a pečlivost. Sklenice, do které se pivo čepuje, by měla být vždy čistá a vypláchnutá studenou vodou, tedy mokrá. Vím, co je to čochtan, hladinka, šnyt i mlíko. A také to zvládnu hostovi naservírovat. Stejně tak jsem nakloněna i čepování nadvakrát či natřikrát, pokud to host vyžaduje. Když jde o pivo, tak si na mě prostě nepřijdou.
Ze sudu musíte vytočit aspoň sto piv
Je mi jasné, že jakékoliv manko nebo vzniklá škoda jde za zaměstnancem. Tak to holt v pohostinství chodí a to, jak se vše vyřeší, závisí do značné míry i na vstřícnosti majitele, zaměstnavatele. Ten můj potenciální budoucí ale nastavil taková pravidla, která jsem nebyla schopna akceptovat. Z padesátilitrového sudu prý musím vytočit vždycky minimálně sto piv.
Když bych vytočila méně, je tu manko, a to bych musela ze svého zaplatit. A pozor, nikoliv v ceně nákupní, ale v ceně prodejní, která v době mého pohovoru činila 56 Kč za jeden půllitr čepovaného piva. Už v tu chvíli jsem zpozorněla. Pokud bych měla dělat vše správně, podle svého svědomí a vědomí, byla bych na každém sudu z výplaty několik stovek mínus. Ptáte se, jak to?
Ne, díky. Hosty šidit nehodlám
Vzhledem ke svým zkušenostem a vztahu k pivu na něco podobného nikdy nemůžu přistoupit. Nejsem žádný zastánce toho, jak se dnes učí čepovat pivo. Nechat ho po otevření pípy pár vteřin vytékat a až potom nasadit sklenici. Vím ale, že v ústí pípy pivo zoxiduje a trochu ho odpustit pryč je ku prospěchu. Především pro výslednou chuť. Enormně plýtvat by se ale nemělo.
Kdokoliv měl někdy soudek na své zahradní akci také ví, že po naražení je nezbytné trochu piva odtočit. To je běžná věc. V hospodě je potom standardem i to, že výčepní po naražení a odtočení trochu piva ochutná, aby si byl jistý, že je v pořádku. A teprve poté ho jde čepovat hostům. Stejně tak je běžné, že poslední piva ze sudu nebývají nic moc a je normální, že se v takovém případě vylijí. Sečteno, podtrženo z každého padesátilitrového sudu několik piv prostě zmizí.
Takže mám na výběr. Neodtáčet po naražení, nasadit sklenici od začátku a nalít hostovi trochu zoxidovaného moku a pěny, dotočit sud do dna a dát hostům nekvalitní nápoj. Nebo dělat vše, jak jsem naučená a ztrátu dohnat tím, že budu točit záměrné podmíráky. Ani jedno mi ale není po chuti. Ne, díky. Hosty šidit nehodlám ať na míře, ani na kvalitě. A tak má zajímavá brigáda skončila dříve, než vůbec začala.
