Článek
Dodnes si vzpomínám na Marka, chlapa mírně po padesátce, majitele velké maloobchodní sítě, kterého jsem potkal ve své první léčbě. Chytrej, úspěšnej a výřečnej chlap. Bylo ho všude plno a byl schopmý se na skupinách skoro až hádat s terapeuty, že to svý pití ukočíruje a bude pít kontrolovaně. Že se dá dokupy a pak už to uřídí. Prostě jen dvě pivka a po fotbalu maximálně tři.
Tehdy jsem si myslel, že to nejde a říkal jsem si: „Tvl tak se on se jde léčit a pak tady přesvědčuje všechny dokola o tom, že bude dál chlastat.“ Ale to jsem samozřejmě netušil, co čeká mě samotného až budu venku z druhé léčby po několika týdnech abstinence.
Měl jsem tehdy v hlavě rozjetou zvláštní logiku: namlouval jsem si, že když jsem schopen analyticky rozkrýt vlastní problémy, nemůžu přece znova hloupě spadnout. Jenže závislému mozku je úplně jedno, kolik chytrostí si o sobě myslíte a už vůbec nejde o to, kolik máte načteno (:D) Naopak – čím víc věcí si dokážete zdůvodnit, tím sofistikovanější past si na sebe šijete.
Po pár týdnech nebo měsících, kdy opadne nejhorší fyzická i psychická křeč, přijde tichý, velmi nenápadný hlas. Nepřijde jako křičící feťák, ale jako klidný, rozumný parťák:
„Podívej, jak dlouho držíš (pozn. ehm, já tehdy jen dva měsíce, z toho měsíc v léčbě). Už rozumíš mechanice, znáš spouštěče, máš načteno. Už nejsi v tom stavu co dřív. Dneska je výjimečný den – těžký týden, rozvod na krku, nebo prostě jen velká únava. Dáš si jen trochu, uleví se ti a zítra pokračuješ s čistým štítem.“
Iluze kontrolovaného užívání
To je iluze kontrolovaného užívání nebo v případě alkoholiků zaužívaný termín kontrolavané pití. Vyjde to na stejno a podle odborné adiktologické literatury jde o typický projev kognitivního zkreslení při snaze předejít relapsu.
Selektivní paměť: Mozek jako špatný střihač
Když pomine akutní krize, dopaminový systém nezačne fungovat jako nový. Začne vás poctivě lanařit zpátky ke staré zkratce. K tomu používá tzv. vzpomínkovou euforii (v angl. literatuře euphoric recall).
Z paměti vám vytáhne a naservíruje jen prvních 15 minut:
- Bleskové vypnutí úzkosti a tlaku v hrudníku.
- Pocit, že ten balvan na prsou najednout zmizel.
- Okamžitá úleva od únavy a ticha, kterého se bojíte.
Co vám ale ten střihač v hlavě vědomě nepustí, je zbylých 23 hodin:
- Hodiny strávené v paranoidní křeči za zataženými roletami, kdy posloucháte každý zvuk na terase a v předsíni.
- Absolutní zmar, když znova selžete před vlastními dětmi a ženou.
- Policejní hlídku v obýváku, pád na zem a noční detox s rukama i nohama v kurtech.
Rozumově si chcete koupit jen těch 15 minut úlevy. Realita je však taková, že lístek platí vždycky na celý ten zničující film až do konce.
Mýtus „kontroly“ u chemického spínače
Vždycky jsem si myslel, že všechno se dá uřídit vůlí nebo disciplínou. „Když se prostě zatnu, dám si jen hranici a dál nejdu.“
Jenže neurobiologie takhle nefunguje. Změny v neuroplasticitě a poškození dopaminových receptorů v prefrontálním kortexu způsobují, že po první dávce je schopnost sebekontroly neurologicky paralyzována. První dávka u závislého mozku neřídí kontrolu – spouští zkratovou řetězovou reakci.
V momentě, kdy chemie vstoupí do těla, vaše analytické já dořídilo. Kontrolu přebírá starý chemický reflex. Neexistuje nic jako „kontrolované brání“ pro člověka, který už jednou spadl na dno. Existuje jen čisto, nebo pád v plné rychlosti.
Jak tu iluzi zastavit: Technika Full Movie Recall (Aneb přehraj si ten film do konce)
Kdykoliv se v hlavě objeví myšlenka na „pouze jednu lajnu / jen na dnešní večer“, nemá smysl se s ní křečovitě hádat. Kognitivně-behaviorální terapie doporučuje využití strukturované intervence:
- Pojmenujte to: Přiznejte si: „Aha, mozek mi teď cpe starou vzpomínkovou euforii.“
- Pusťte film do konce: Nenechte se opít prvním záběrem úlevy. Vědomě si přehrajte dojezd, ranní stud, pohled do očí vašich dětí a návrat do léčebny.
- Položte si otázku na tělo: „Stojí mi těch 15 minut falešného klidu nebo uvolnění za to, že znova prohazarduju důvěru dětí, zdraví a vlastní lidskou důstojnost?“
- MgrSn.
PS: Hodně jsem v posledních dnech přemýšlel a uvědomil jsem si, že potřebuji mít po ruce určitou oporu, nějaký nástroj, který mi pak venku pomůže neuklouznout. A to by v tom byl čert, kdyby v tom nebyla AI. Zkusím v příštím díle nastínit myšlenku a ukázat nástroj, který by nám závislím mohl pomáhat v navigaci a střízlivé cestě novým životem.
Zdroje:
NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 5., revidované a doplněné vydání. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1356-7.
MARLATT, G. Alan a Dennis M. DONOVAN, ed. Relapse prevention: maintenance strategies in the treatment of addictive behaviors. 2nd ed. New York: Guilford Press, 2005. ISBN 978-1-59385-641-0.
VOLKOW, Nora D., George F. KOOB a A. Thomas MCLELLAN. Neurobiologic Advances from the Brain Disease Model of Addiction. New England Journal of Medicine, 2016, roč. 374, č. 4, s. 363–371. ISSN 0028-4793. DOI: 10.1056/NEJMra1511480.
Kapitoly z blogu Manažera Sněha:
- Díl 11: Oslava, žal, nuda i sex. Nebezpečný mýtus o večírkovém užívání – Jak si mozek hledá jakoukoliv záminku k chemickému restartu.
- Díl 14: V léčebně bez chuti, iluze trezoru a zrádnost chráněného prostředí – Proč je bezpečí léčebny zrádné a jak nepadnout hned po návratu domů.
- Díl 6: Když vás vlastní mozek pohřbí zaživa – Anatomie kognitivních klamů a paranoie.
- Díl 25: Když sníh taje pod Jungovým zrcadlem – Přijetí vlastní zranitelnosti a opuštění potřeby hrát si na neohroženého.
