Článek
Gloriet ve tvaru klobouku má tuto událost připomínat
S partou bývalých spolužáků, od jejichž maturity na gymnáziu uplynula už hodná řádka let, přesněji řečeno desetiletí, se blížíme ke glorietu nad obcí Kout, které tu v roztomilém místním chodském nářečí neřeknou jinak než „Kouto“. Chceme se přesvědčit, jestli nám tehdy ve školních lavicích říkali pravdu. Jestli se ta pověstná bitva u Domažlic odehrávala někde tady v okolí a jestli gloriet ve tvaru klobouku stojí opravdu v místech, kde ctihodný kardinál tak potupně zazmatkoval. A při tom hledání pravdy jsme si my, vysloužilí gymnazisté, připadali jako ti pověstní bojovníci boží. A museli jsme se vypořádat s balancováním mezi mýty a skutečností.
Vezměme to pěkně popořádku. Ten otevřený zahradní pavilón v uctivé vzdáleností nad obcí Kout stojí, má ale s kardinálským kloboukem společný rys snad jenom v podobě střechy. Kde přesně měl církevní činovník při ústupu křižáckého vojska ztratit svoji charakteristickou pokrývku hlavy i s nějakými listinami a se zlatým křížem k tomu, to se přesně neví. Tady to zřejmě nebylo, to jenom místní legendy si daly do souvislosti podobu střechy s kloboukem a rázem učinily z drobné a roztomilé stavbičky připomínku známé historické události. Ten gloriet se tady objevil v souvislosti s krajinnými úpravami kolem zámku koutských hrabat ze Stadionu na začátku osmnáctého století.
Detail zastřešení se zděnými podporami, které byly původně dřevěné
Souvislost se zámkem, který se dostal do žalostného stavu
Drobná zahradní architektura kolem šlechtických sídel bývala svého času velice populární, ale majitelé koutského panství přistoupili k budování svého glorietu hodně netradičně. Umístili jej totiž nikoliv ve svých uzavřených zahradách, jak bývalo ve své době zvykem, ale při stromořadí u cesty vycházející od zámku směrem do sousední vesnice. Tam, kde stojí i nyní, i když v pozměněné podobě. Původní gloriet měl snad mít dřevěné sloupky a střechu ve tvaru husitské přílby, zatímco ten současný má pylony zděné a nad nimi již vzpomínaný klobouk.
A samotný zámek v Koutě, jenž stál u prvopočátků historky o glorietu a kardinálském klobouku, nám nestál ani za jedinou fotografii. Bývalo to honosné barokní sídlo i s novorenesanční a později zbouranou věží. Všemu však učinila přítrž necitlivá přestavba v roce 1981, tedy v době, která zdařilým přestavbám zámků až na výjimky moc nepřála. To už nesloužil aristokratům, nýbrž dětem ze severních Čech. Pro jejich potřebu v podobě školy v přírodě zámek zaplevelily přístavby a úpravy, které z něj učinily dokonalý architektonický paskvil. Doposud se z toho stavba nemůže vzpamatovat a čeká, až ji z toho nějaký solventní investor vysvobodí.
Okolí glorietu podél přístupové cesty je vzorně upraveno
Tvar střechy vzdáleně připomíná ztracený klobouk a historku z období husitských válek
A co ta bitva u Domažlic, byla nebo nebyla?
Kardinálský úprk kolem Koutu směrem do Bavorska měl souvislost s bitvou, jež se podle všech historických pramenů odehrála 14. srpna 1431 a často se o ní hovoří jako o velkolepém vítězství pod vedením Prokopa Holého v době nejslavnějšího období husitských válek. Ano, kališníci skutečně prožívali v té době svůj vrchol, a právě proto se snad ani nemuseli na Domažlicku příliš namáhat. Julián Cesarini jako pověřený papežský legát pro válčení s husity přitáhl od západní hranice, aby dál pokračoval směrem na Domažlice, zatímco jejich protivníci přitáhli po impozantním a neuvěřitelně rychlém přesunu ze středních Čech.
Na rozdíl od často rozšířené praxe nebylo předem nijak domluveno, kde přesně má na Domažlicku k rozhodujícímu střetnutí dojít. Ke takovému střetu nedošlo ani na návrší Baldov přímo nad dnešní domažlickou soudní budovou, kde byly položeny základy památníku této bitvy přesně v den, kdy od ní uplynulo pět set let. Křižáci i jejich průvodce Cesarini tu sice rozložili svůj hlavní velitelský stan, ale že by tu probíhaly nějaké líté boje? To ne.
Bitva jako kdyby nebyla vůbec žádná. Ani na Baldově, ani u Glorietu Klobouk nad Koutem, a dost možná ani nikde jinde. Podle všeobecně rozšířené verze se křižácké vojsko začalo rozpadat už při prvních zprávách o blížících se husitech, neřku-li při zaslechnutí jejich pověstné písně „Ktož jsú boží bojovníci“, což si mnozí vykladači českých dějin neopomenou škodolibě přisadit.
Obec Kout od vyhlídky s kloboukem s dominantním areálem pivovaru a kostelní věží uprostřed snímku
Co má Kout společného se Šumavou
Kolem Koutu prchala křižácká vojska v podstatě už rozvrácená a boje neschopná, když se snažila proniknout ke Všerubskému průsmyku na společných hranicích. Největší ostudu si tu utrhl vůdčí křižácká osobnost Cesarini, maskovaný snad v převleku za prostého vojáka, aby jej v tom zmatku nikdo nepoznal. Ovšem ne všichni prchali stejným směrem ke Všerubům, někteří také přes Folmavu, jiní zase přes Lískovou či ještě jiné hraniční přechody.
Obec Kout na Šumavě s více než tisícovkou obyvatel nedaleko Kdyně rozhodně nepatří mezi typické vesnice z horských oblastí pohoří, které se poměrně neočekávaně ocitlo v jejím názvu. Leží ve Všerubské vrchovině, která odděluje Šumavu od Českého lesa. Z geografického hlediska se tedy jedná o Chodsko v podhůří Českého lesa v širším šumavském regionu. Je tedy ještě na Šumavě? Šalamounská odpověď zní – ano i ne.
Spolu se spolužáky, nyní již značně odrostlými gymnazisty, zůstáváme zmateni. Stojíme u glorietu Klobouk, kde se kardinál možná ani nikdy neobjevil, hovoříme o bitvě, jež se doopravdy snad ani neuskutečnila a pod nám leží obec Kout, mající se skutečnou Šumavou jenom pramálo společného. Nevadí, i tak rozebíráme Prokopa Holého plus jeho kališníky i Cesariniho se všemi těmi poraženými křižáky.
A hlavně se díváme z návrší dolů na Kout. Nalevo stojí zámek v devastujícím stavu, uprostřed hlavní dominanta obce - kostel svatého Jiří, napravo rozlehlý areál pivovaru. Koutské pivo, i to je tu široko daleko na Kdyňsku pojem, a ne jenom pouze a jenom husité…
Jak je tady na podzim na česko-bavorském pomezí na výletě se spolužáky krásně!
Kostel svatého Jiří v centru obce, která nikdy nebyla městem ani městysem
Zdroje:
ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000
Obec Kout na Šumavě: Zajímavosti – Gloriet Klobouk. Oficiální stránky obce. koutnasumave.cz
