Článek
Až k Dolanskému mostu ji čeká prvních čtrnáct kilometrů horního toku, tedy dost pádný důvod na to, aby se v těchto místech nazývala Horní Berounkou. Ty divočejší přírodní scenérie kolem Roztok a Křivoklátu, tolik obdivované spisovatelem, vášnivým rybářem a sportovním redaktorem, podobně jako partičkami trampů a obdivovatelů romantických míst všeho druhu, má ještě před sebou. Tady krátce po svém nultém kilometru teče relativně klidně a líně, pokud zrovna nehrozí období pravidelně se opakujících povodní.
Vodáci budiž toho neklamným důkazem! Horní partie Berounky považují za jednoduché, téměř za nedůstojné pro splouvání řeky podobného formátu. Ve větším počtu nasedají do svých kánoí, kajaků, raftů či pramic buď ještě ve městě u kostelíka svatého Jiří, nebo až za Dolanským mostem, jenž se stal jakousi Mekkou pravověrných milovníků tohoto vodního sportu, u nás na rozdíl od mnoha jiných zemí širokými vrstvami populace natolik oblíbeného.
Putování po vodě by bylo v daném případě určitě názornější. To ovšem v době končícího barevného podzimu dost dobře nejde, spokojme se tedy alespoň procházkou podél Berounky „suchou nohou“. Na výběr se nám nabízí logicky varianty dvě, jedna po pravém a druhá po levém břehu. Ani od jedné neočekávejte, že budete mít vodní hladinu vždy a za všech okolností nadohled, v lepším případě se stezky od řeky vzdalují do vyšších poloh a nabízí tím úžasné výhledy, v tom horším se od vodní hladiny oddálí až moc a vůbec na ni nedohlédnete. Nevadí, i tak to stojí za to!
Masarykův most krátce před soutokem Berounky s Úslavou u kostelíka svatého Jiří

Turistická stezka přes polesí Zábělá umožňuje sledovat řeku z přijatelné výšky
Úplně první úseky od soutoku sice vedou městským prostředím plzeňských čtvrtí Roudná a Bílá Hora, ale přesto má v těchto místech vydatně meandrující řeka spíše charakter přírodní. U doubraveckého kostelíku svatého Jiří se vody Berounky naposled smíchají s vodami jiné větší řeky Úslavy. Od nultého říčního kilometru je to sem pouhých 2,7 kilometru, a ještě dlouho to potrvá, než se za městem Chrást napojí z pravé strany další větší řeka Klabava. Ještě pár stovek metrů před ikonickým svatojirským kostelem nás čeká poslední most přes Berounku na území města, tak zvaný Masarykův.
Zprovoznili jej tu už v roce 1922 pro podmínky tehdejší automobilové dopravy. Úzký, málo únosný, za to s výrazným estetickým nábojem. Stalo se tak až sedm let po zahájení stavebních prací. Přestože byl už několik let hotový, tak silnice od centra města a rovněž tak i od Bílé Hory ještě ne. Inu špatná časová koordinace nepatří mezi neduhy jenom dnešní doby! Po poslední nedávné rekonstrukci se most opět zaskvěl v celé své kráse, ale nárokům moderní dopravy už vyhovovat nemůže, kvůli tomu se hned vedle postavil most nový a tento více než stoletý slouží alespoň chodcům a cyklistům.
Právě u Masarykova mostu máme možnost se rozhodnout, z jakého břehu si procházku po stezkách sledujících tok horní Berounky vychutnáme. Přejdeme-li most rovně a vydáme-li se na Bílou Horu, potom nás čeká k Dolanskému mostu poněkud delší cesta přes polesí Háj, stezku Františka Malocha a obec Druztovou. Druhou možnost nabízí pravý břeh s cestou kolem svatého Jiří po nové cyklostezce, vedené po trase původní železniční trati, která tudy ještě před vybudováním tunelu pod Chlumem nedávno vedla z Plzně do Chrástu a potom dále do Prahy. Tento břeh nás zavede přes obec Bukovec s bývalou papírnou až k polesí Zábělá a opět k Dolanskému mostu. Spojit cesty po levém i pravém břehu do jednoho turisticky náročnějšího okruhu jsem si zkusil jen jednou v životě a věřte, že podnětnějším způsobem už nelze horní tok Berounky ani prozkoumat.

Romantické lesy Zábělé bývaly kdysi velice často navštěvovaným výletním místem

Most u obce Dolany patří spolu s Liblínem a Zvíkovcem mezi tři podobné prvorepublikové přechody Berounky
Přírodní park Horní Berounka byl vyhlášen v roce 1995 a začínal u svatojirského kostela a končil až v obci Zvíkovec. Zahrnoval tak asi pětatřicet kilometrů dlouhý říční úsek s přibližně dvoukilometrovou šířkou na každém z obou břehů. Mluvíme o minulém čase, protože v roce 2021 už byl park Horní Berounka zase zrušen a začleněn do ještě rozsáhlejšího parku Berounka. Nicméně ty nejcennější lokality, jakou je například samostatná přírodní rezervace Zábělá nebo Háj u Druztové na opačném levém břehu, tak ty zůstaly.
Zábělá se svým přírodním borovým porostem a habrovou doubravou přitahovala průkopníky plzeňské turistiky už v době, kdy se k městu přiblížila železniční trať od hlavního města a v jejím rámci tu zřídili i plnohodnotnou zastávku. Podnikaví Plzeňané tu neváhali blízko ní postavit i hostinec uprostřed lesa, jenž se časem stal také cílem nedělních výletů a odpoledních společenských zábav. Byť relativně pěšky špatně dostupné místo v lesích si svoje časově omezené minuty slávy užilo až dost. Tak tomu už dávno není, po trati, zastávce i po hostinci zbyly již jen málo viditelné ruiny, nicméně klid a ticho lesního parku vysoko na svahu nad zádumčivou Berounkou zůstávají.
Ať už přijdeme z tohoto břehu, nebo z toho levého přes Druztovou se zřícenou hradu Věžka ze třináctého století, dostáváme se k Dolanskému mostu, prvnímu silničnímu přes Berounku po tom s pojmenováním po prezidentovi Masarykovi pod Bílou Horou. V těchto místech řeka opouští širší plzeňskou kotlinu a dále nabývá ještě více přírodní charakter. To tady je ten vodácký ráj a jejich populární nástupiště do „bouřlivých vod“ řeky bez pramene. Samotná mostní konstrukce s ladnou dvojicí železobetonových oblouků na spojnici mezi městem Chrást a obcí Dolany s celkovou délkou 203 metrů má určitou spojitost i s mosty jinými.
Berounka jimi v této části toku příliš neoplývá, další překonává řeku až v Liblíně a potom ve Zvíkovci. Všechny tři vykazují určitou tvarovou i konstrukční podobnost a ten Dolanský z roku 1938 je z nich vlastně nejmladší. Trojice prvorepublikových mostů i s tím čtvrtým Masarykovým si Berounku podmanily tak, že žádná další historická etapa už si na stavbu dalšího přemostění poměrně široké řeky více netroufala. Ne že by to nebylo zapotřebí…
Řeka v prvních kilometrech svého toku je specificky jiná než na toku dolním, třeba u Berouna nebo u Prahy. Ať už z pravého nebo z levého břehu, vždycky ta procházka podél ní bude nesmírně obohacující. Od svatojirského kostela přes Dolanský most a zpáteční cesta po opačném břehu měří přes jednadvacet kilometrů. A to není pro průměrně zdatného chodce a výletníka zase tak moc.

Při vyšším stavu vody je prostor za mostem vyhledávaným nástupištěm pro vodáky
Klidný tok řeky dříve nazývané Mží z levobřežní Malochovy stezky nedaleko Druztové
Zdroje:
Informační tabule naučné lesnické stezky v Zábělé a KČT Naučná lesnická stezka – web Dostupné online. Archivováno na Wayback Machine
ŠMÍD, Zdeněk. Mže/Berounka. Putování po řekách. Litomyšl a Praha: Ladislav Horáček – Paseka, 2010.
VĚTVIČKA, Václav; RENDEK, Jan. Berounka, řeka bez pramene. Praha: Jan Vašut, 2010.


