Článek
Exploze církevních řádů
Klášterní areály sehrály v procesu začínající urbanizace našich zemí nezastupitelnou roli, což je možné obzvlášť názorně ilustrovat na příkladu západočeské oblasti. Už ve dvanáctém století se ve dříve jen řídce obydlených oblastech Plzeňska objevily první kláštery v Plasích, Kladrubech a Teplé. Ty spolu s kláštery v Nepomuku a v Chotěšově vytvořily silnou pětici západočeských kolonizačních klášterů, k níž se navíc přidala i komenda johanitů v Manětíně.
Všechny tyto církevní instituce sehrály při vzniku západočeských měst a v jejich dalším rozvoji roli nesrovnatelně větší, než bylo obvyklé na zbývajícím českém území. Blahoslavený Hroznata z Ovence (asi 1160-1217) sám osobně založil dva z těch klášterů nejmocnějších: mužský tepelský a ženský chotěšovský klášter, což jej dostatečně kvalifikovalo k tomu, aby jej po staletích, tedy už v naší moderní době, poctili hrdým titulem patrona Plzeňského kraje.
Tento šlechtic a pozdější řeholník a mučedník se podílel na osidlování západní části našeho území jako málokdo jiný. Ač byl rodákem z Ovenecké oblasti na území dnešní pražské Bubenče a příslušníkem aristokratické rodiny z okruhu panovníka, pověřili jej správou pohraničního území. Takto složitě se dostal až ke svým řeholním a zakladatelským aktivitám.
Je třeba zdůraznit, že kláštery získávaly díky darům od panovníků, příslušníků šlechty a později i řadových poddaných značné majetky. A protože si klášterní instituce vedly velice zdatně i na poli hospodářském, dokázaly své bohatství ještě dále zvelebovat a navyšovat. Zakládání měst se v tomto směru jevilo jako investice nadmíru vhodná a perspektivní…
Královská koruna na vrcholu kladrubské chrámové věže
Klášter Plasy měl neobyčejně silný vliv na severním Plzeňsku
První urbanizační krůčky
Ovšem explozi sídel městských ještě předcházela módní vlna zakládání sídel hradních, jež si s oblibou pořizovaly nejmocnější šlechtické rody, na Plzeňsku především Drslavicové, Švamberkové nebo Hroznatovci. Dříve bezejmenní zakladatelé nejstarších vesnic, obcí a sídel už začínají mít docela konkrétní jména, vzpomínaná v listinných dokumentech. Menší skupinu hradů si založil pro územní správu nebo ochranu hranic sám panovník, jak k tomu došlo třeba na Hůrce nad Starou Plzní, nynějším Starým Plzencem. V pozdějších dobách Karla IV. to byl i případ hradu Radyně nedaleko od Hůrky, neboli od původního Plzeňského hradu, či jeho dvojčete Kašperku nad šumavskými Kašperskými Horami.
Od třicátých let třináctého století už některé sídelní útvary širšího Plzeňska vyhovovaly všem parametrům, které tehdejší společnost považovala za nezbytné pro označení sídla s povznášejícím názvem město. Nejčastěji se města rozrůstala z dřívějších osad jako třeba ve Stříbře, Blovicích, Rokycanech nebo Manětíně.
Jiná města se zakládala administrativní cestou na volném či dříve málo zastavěném území, což byl případ těch největších jako Nová Plzeň nebo Klatovy. Dávno před tím však vládly zakladatelským aktivitám již vzpomínané kláštery. Město Kladruby založil místní benediktinský klášter už v roce 1233 jako jedno z prvních v Čechách vůbec a Manětín vznikl jen o pouhé dva roky později.

Město Nepomuk je známé kromě historického kláštera i jako rodiště významného světce, jemuž je posvěcený i kostel uprostřed tohoto snímku

Manětín s atraktivním zámkem patří mezi nejstarší česká města
Relativně mírná klášterní vrchnost
Chotěšovský klášter se například podepsal pod vznik měst, jako tomu bylo v případě Stoda, Staňkova a původně šlechtických Dobřan. Seznam výsad, poskytnutý klášterem posledně jmenovanému městu z roku 1378, se řadí mezi nejstarší česky psané listiny, v nichž začal rodný jazyk převážné většiny místních obyvatel jen velice zvolna nahrazovat všude přítomnou latinu. Kláštery si časem vybudovaly pozici nejfrekventovanějších vrchností v západočeských městech, ale ve srovnání s jinými zakladateli zdaleka nepatřily k těm nejkrutějším.
Kromě Nepomuka založili tamní cisterciáci ještě Blovice a Plánici. K církevnímu panství, které ovšem fungovalo mimo sféru vlivu některého z klášterů, je nutno připočítat také biskupské a později arcibiskupské Rokycany. Tam se církevní nadvláda projevovala jednoznačně bez přítomnosti některého z klášterů. Na druhé straně si každý ze silných klášterů vymezil svoji sféru vlivu, kde si hlídal proces urbanizace. Cisterciáci ze své centrály Plasy bezpečně ovládli nejen toto město, ale i Kralovice či Žihli a vlastně celou oblast severního Plzeňska.
Podobně si podmanili tepelští premonstráti širší oblast Mariánskolázeňska a Chebska včetně měst Teplá, Úterý a Hroznětín. Po jejich vzoru si počínaly premonstrátky z Chotěšova a johanité z Manětína, předchůdci dnešních maltézských rytířů. Kladrubští benediktini se podepsali kromě Kladrub také o rozvoj třeba takových Přeštic či Města Touškov.
Města se bez ohledu na subjekt zakladatele až na výjimky stavěla prakticky podle jedné šablony: centrální náměstí, kostel jako často jediná kamenná a nejdůležitější stavba ze všech, dřevěná nízká zástavba obytných domů až do hradeb, v počátcích urbanizace také zpravidla vždycky dřevěných. Ve čtrnáctém století už bylo budování měst v podstatě dokončeno a velká většina měst na Plzeňsku vytvářela takovou strukturu osídlení, jak ji známe dnes.
Jen Nová Plzeň, jako jedno z posledních městských sídel regionu, na svoji šanci přerůst všechny ostatní a dávno již existující města teprve čekala…
Rotunda v areálu Plzeňského hradu se Starým Plzencem a Radyní
Zdroje:
NOVÁČEK, Tomáš. Západní Čechy – historický vývoj sídelní struktury. Studijní materiál Západočeské univerzity
KUMPERA, Jan. Premonstráti z Teplé. Státní oblastní archiv v Plzni, 2023.

