Článek
Do nového salonu jsem šla na doporučení známé. Kadeřnice Karolína měla dobré recenze, hezké fotografie na sociálních sítích a volný termín ještě ten týden.
Potřebovala jsem obarvit odrosty. Šedin už mám dost a po několika náročných týdnech v práci jsem nevypadala zrovna nejlépe.
Přišla jsem bez make-upu a s vlasy staženými do obyčejného culíku. Ke kadeřnici se člověk většinou nejde předvést. Jde tam právě proto, aby vypadal lépe až potom.
Telefon stál vedle zrcadla
Když jsem si sedla do křesla, všimla jsem si telefonu na malém stativu.
Zeptala jsem se Karolíny, jestli natáčí.
„Jen práci,“ odpověděla. „Obličej tam skoro nebude.“
To slovo skoro mě mělo varovat.
Řekla jsem jí, že nechci být na sociálních sítích. Ujistila mě, že natáčí hlavně nanášení barvy a výsledek zezadu.
Pak začala pracovat a já už telefon přestala řešit.
Během barvení mě několikrát otočila ke světlu. Jednou mi odhrnula vlasy z čela a natočila detail odrostů.
Řekla, že potřebuje zachytit stav vlasů před barvením.
Věřila jsem jí.
Kolegyně poznala moje brýle
O dva dny později jsem přišla do práce a kolegyně Jana se na mě podivně usmívala.
„Tak ta proměna se povedla,“ řekla.
Nechápala jsem, o čem mluví.
Pak mi ukázala video na telefonu.
Na začátku jsem seděla v kadeřnickém křesle bez make-upu, s mokrými vlasy a ručníkem kolem krku. Kamera zabírala můj obličej, brýle i šedivé odrosty.
Přes obrazovku byl velký nápis:
Když klientka konečně přijde včas zachránit vlasy.
Následoval detail mých šedin a potom záběr po barvení. Video mělo několik tisíc zhlédnutí.
Pod příspěvkem lidé psali, že proměna byla opravdu potřeba. Jedna žena se ptala, kolik je mi let.
Během dopoledne se mě na video zeptaly další tři kolegyně. Odpoledne už o něm věděla i vedoucí z vedlejšího oddělení.
Kadeřnické profily zřejmě sledovala větší část firmy, než jsem čekala.
Prý mi nebylo pořádně vidět do obličeje
Karolíně jsem okamžitě zavolala.
Řekla jsem jí, že jsem s natáčením ani zveřejněním nesouhlasila a chci, aby video smazala.
Nejdřív tvrdila, že mě skoro není poznat.
Připomněla jsem jí, že mě během jediného dopoledne poznalo několik lidí z práce.
„Ale jméno jsem tam nedala,“ odpověděla.
To mě uklidnilo. Celá firma sice viděla moje šedivé odrosty a obličej bez make-upu, ale alespoň pod videem nebylo uvedené příjmení.
Pak mi vysvětlila, že video už má dobrý dosah a byla by škoda ho mazat.
Škoda to byla hlavně pro ni. Já jsem z několika tisíc zhlédnutí neměla vůbec nic.
Znovu jsem ji požádala, aby video odstranila. Tentokrát už méně zdvořile.
Video smazala až po hádce
Video nakonec smazala ještě ten večer.
Předtím mi ale napsala, že jsem celou věc zbytečně vyhrotila. Podle ní mají klientky radost, když se jejich proměna někomu líbí.
Možná některé ano. Ty se ale většinou nejdřív někdo zeptá.
Do salonu už jsem se nevrátila. Našla jsem si jinou kadeřnici, která má telefon položený v zásuvce a před fotografováním používá jednoduchou větu:
„Můžu vás vyfotit?“
Ukázalo se, že taková otázka zabere asi tři vteřiny.
Karolína díky mým šedinám získala několik tisíc zhlédnutí. Já jsem díky jejímu videu zjistila, kolik kolegyň v práci sleduje kadeřnické profily.
