Článek
Když jsem se do bytu nastěhovala, majitel pan Roman působil slušně. Řekl mi, že nájemníky zbytečně nekontroluje a do bytu chodí jen tehdy, když se něco rozbije.
To mi vyhovovalo. Nájem jsem platila včas, nedělala hluk a o byt se starala.
Prvních několik měsíců byl klid.
Pak jsem jednoho večera našla otevřené okno v ložnici.
Okno jsem ráno zavřela
Venku pršelo a parapet byl mokrý. Byla jsem si jistá, že jsem okno před odchodem zavřela.
Nejdřív jsem si řekla, že jsem možná zapomněla. O pár dní později ale zůstala otevřená skříň v předsíni. Pak jsem našla ručník přehozený přes dveře, přestože ho vždy věším na topení.
Byly to drobnosti. Každá zvlášť se dala vysvětlit.
Napsala jsem majiteli, jestli nebyl v bytě kvůli odečtu vody nebo kontrole plynu.
Odpověděl, že ne.
„Asi jste zapomněla,“ napsal.
Samozřejmě. Zřejmě jsem si každé ráno přestavěla byt a večer se tím nechala překvapit.
Prý jsem byla moc podezřívavá
Začala jsem si všímat věcí víc. Před odchodem jsem zavřela skříně a srovnala věci na stole.
Když jsem se večer vrátila, zásuvka v ložnici byla pootevřená.
Tentokrát jsem majiteli zavolala. Řekl mi, že přeháním a že nemá důvod mi chodit do bytu.
Pak dodal, že je to pořád jeho nemovitost a že samozřejmě má náhradní klíče.
To byla zajímavá logika. Když se platil nájem, byl byt můj. Když se otevíraly moje zásuvky, byl najednou jeho.
Zeptala jsem se, proč by vůbec chodil do ložnice.
Prý musel zkontrolovat radiátory.
Nevěděla jsem jen, proč kvůli tomu potřeboval otevřít skříň.
Fotografie ležela obrázkem dolů
Na nočním stolku jsem měla malou fotografii rodičů. Jedno ráno jsem ji utírala a postavila rovně.
Když jsem přišla z práce, ležela položená obrázkem dolů.
V ložnici nebyl vodoměr, kotel ani pojistky. Jen postel, skříň a moje osobní věci.
Napsala jsem majiteli znovu.
Tentokrát už přiznal, že se v bytě zastavil. Prý jen na chvíli a prý se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku.
Podle něj se nic nestalo. Nic nevzal a nic nerozbil.
Zřejmě tedy bylo v pořádku, že si odemkl cizí byt a prošel se po ložnici.
Když jsem mu napsala, že bez mého vědomí dovnitř chodit nesmí, urazil se.
Prý jsem nevděčná. A prý jiní nájemníci s tím nikdy problém neměli.
Nevím, zda o tom ti nájemníci vůbec věděli.
Zámek nestačil
Na dveře ložnice jsem si dala jednoduchý zámek a začala hledat jiné bydlení.
Pan Roman tvrdil, že to není nutné. Podle něj jsem z celé věci udělala zbytečné drama.
Mně zase nepřipadalo normální kontrolovat každý večer skříně, zásuvky a fotografie, abych zjistila, zda u mě mezitím nebyl majitel na návštěvě.
Za pět týdnů jsem se odstěhovala.
Nový byt je menší a nájem je vyšší. Majitel má také náhradní klíče. Rozdíl je v tom, že je nepoužívá k prohlídkám mojí ložnice.
A když ráno postavím fotografii na noční stolek, večer stojí pořád stejně.
