Článek
S Evou jsme spolu šestatřicet let. Vychovali jsme dvě dcery a většinu života rozdělili mezi práci, děti a domácnost.
Volného času jsme nikdy neměli mnoho. Když už jsme někam jeli, bylo to většinou společně. O víkendech jsme chodili na výlety, jezdili na chalupu nebo navštěvovali děti.
Když Eva odešla do důchodu, začala si stěžovat, že je často sama. Já ještě pracoval a domů se vracel až odpoledne. Dcery měly vlastní rodiny a nemohly k nám jezdit tak často.
Proto jsem byl rád, když si našla pěvecký sbor.
Ke zpívání jsem ji přesvědčoval já
Eva zpívala už jako mladá. Chodila do školního sboru a několik let vystupovala s malým hudebním souborem.
Po narození první dcery ale skončila. Zkoušky byly večer a o víkendech, kdy se starala o děti. Často říkala, že se ke zpívání jednou vrátí, ale nikdy na to nebyl čas.
Když zjistila, že místní sbor přijímá nové členy, bála se tam jít. Přesvědčoval jsem ji, aby to alespoň zkusila.
Po první zkoušce se vrátila nadšená. Vyprávěla mi o sbormistrovi, písních i lidech, které poznala.
Zpočátku chodila jednou týdně. Nevadilo mi to. Měl jsem radost, že má něco, na co se těší.
Z jedné zkoušky byly tři večery
Po několika měsících začal sbor připravovat větší koncert. K úterní zkoušce přibyl čtvrtek a někdy také sobota.
Eva doma poslouchala nahrávky a učila se texty. První koncert se povedl a byla po něm šťastná způsobem, který jsem u ní dlouho neviděl.
Potom ale následovaly další akce. Sbor zpíval na slavnostech, v kostelech a na festivalech v okolních městech.
Některé týdny byla Eva pryč tři večery a velkou část víkendu. Přestali jsme jezdit na chalupu a společné výlety jsme plánovali podle toho, kdy neměla zkoušku.
Myslel jsem si, že jde jen o rušnější období. Jenže po jednom koncertu začali okamžitě nacvičovat další.
Na společné plány zbývalo stále méně času
Eva si ve sboru našla několik kamarádek. Po zkouškách spolu chodily posedět a začaly jezdit i na výlety.
Nejdřív mi to nevadilo. Celé roky se starala o rodinu a skoro žádné vlastní zájmy neměla.
Postupně jsem si ale všiml, že na všechen svůj program má čas, zatímco naše plány ruší nebo přesouvá.
Když jsem navrhl výlet, nejdřív kontrolovala kalendář sboru. Když neměla koncert, často už byla domluvená s kamarádkami.
Několikrát jsem jí řekl, že spolu skoro nikam nechodíme. Odpověděla, že jsme spolu každý den doma a že bych si měl také najít vlastní zábavu.
Jenže doma jsme se většinou jen najedli a podívali na televizi. Na všechno ostatní se Eva těšila beze mě.
Dcery se postavily na její stranu
O situaci jsme jednou mluvili před dcerami. Čekal jsem, že pochopí, proč mi vadí, že jejich matka tráví skoro všechny víkendy se sborem.
Obě se ale zastaly jí.
Starší dcera připomněla, že Eva celý život přizpůsobovala svůj program nám ostatním. Vozila děti na kroužky, starala se o domácnost a plánovala dovolené podle mé práce.
Mladší řekla, že na matku žárlím, protože si našla přátele a už na mě nečeká doma.
To mě urazilo. Nechtěl jsem, aby se zpíváním skončila. Chtěl jsem jen, aby náš společný čas nebyl vždy až poslední.
Dcery ale tvrdily, že jsem byl spokojený, dokud se jejich matka přizpůsobovala hlavně mně.
Eva jejich slova nijak nezpochybnila.
Domluvený pobyt kvůli sboru zrušila
Na podzim jsme měli oslavit pětatřicet let od svatby. Několik měsíců předem jsme se domluvili, že pojedeme na prodloužený víkend na jižní Moravu.
Společně jsme vybrali hotel i termín. Pobyt jsem zaplatil a Eva se na něj zpočátku těšila.
Asi tři týdny před odjezdem přišla s tím, že sbor dostal nabídku vystoupit na festivalu. Konal se ve stejný víkend.
Předpokládal jsem, že koncert odmítne. Měli jsme zaplacený pobyt a termín jsme vybírali spolu.
Eva ale řekla, že na festival pojedou a náš pobyt musíme přesunout.
Připomněl jsem jí, že hotel už nejde bez poplatku zrušit. Odpověděla, že výročí můžeme oslavit jindy, zatímco festival má pevný termín.
Řekl jsem jí, že se mnou už jednou počítala. Ona namítla, že sbor potřebuje každý hlas a ostatní by kvůli ní měli problém.
Nakonec jsem pobyt zrušil a přišel o část peněz.
V den výročí byla Eva od rána na zkoušce a večer se vrátila unavená. Přinesla víno a navrhla, že si objednáme večeři.
Já už ale neměl chuť něco slavit.
Nechtěla se znovu přizpůsobovat
Pohádali jsme se. Eva mi řekla, že se celý život vzdávala vlastních plánů kvůli rodině a nechce to dělat znovu.
Připomněl jsem jí, že jsem ji ke sboru sám přesvědčoval. Nečekal jsem ale, že kvůli němu začne rušit věci, na kterých jsme se domluvili společně.
Podle Evy jsem jen nebyl zvyklý, že už nejsem středem jejího programu. Tvrdila, že výročí nezrušila, pouze ho chtěla přesunout.
Pro mě ale nešlo o přesné datum. Vadilo mi, že něco, co jsme naplánovali spolu, pro ni přestalo platit ve chvíli, kdy přišla zajímavější nabídka.
Eva se za koncert neomluvila. Řekla jen, že nemůže pokaždé vybírat manželství místo všeho ostatního.
Jeden víkend v měsíci nestačí vždy dodržet
Nakonec jsme se dohodli, že si každý měsíc předem vybereme jeden víkend jen pro sebe. Eva si na něj nebude plánovat zkoušky ani výlety se sborem.
První měsíc to fungovalo. Podruhé ale přišla mimořádná zkouška před koncertem a Eva chtěla náš výlet přesunout.
Tentokrát jsem odmítl.
Odjela se sborem a já jel na chalupu sám.
Se zpíváním nepřestala a ani to po ní nechci. Vidím, že je díky němu spokojená. Zároveň ale nevím, kolik místa v jejím novém životě ještě zůstalo pro nás dva.
Dřív jsme společné plány považovali za samozřejmost. Dnes platí jen do chvíle, než se ve sborovém kalendáři objeví něco důležitějšího.
Nejvíc mi nevadí, že má Eva vlastní zájmy. Vadí mi, že pokaždé, když si musí vybrat, už předem tuším, koho z nás zvolí.
