Článek
Pantheon v centru Říma patří k nejzachovalejším stavbám antického světa. Jeho největší technická zvláštnost není z ulice příliš patrná. Nachází se nad hlavami návštěvníků. Kupole má vnitřní průměr přibližně 43,3 metru. Je zhotovena z římského betonu bez ocelové výztuže a dodnes zůstává největší nevyztuženou betonovou kupolí na světě.Stavba, kterou dnes vidíme, není původní. První Pantheon nechal Marcus Vipsanius Agrippa postavit mezi lety 27 a 25 před naším letopočtem. Původní budovu později poškodily požáry.
Dnešní podoba Pantheonu pochází z doby císaře Hadriána. Italské ministerstvo kultury uvádí období mezi lety 118 a 125 našeho letopočtu. Na průčelí zůstal nápis připomínající Agrippu, a stavba proto může působit dojmem, že pochází už z 1. století před naším letopočtem. Hlavní část dnešní budovy je ale mladší.
Průměr a výška jsou téměř stejné. Interiér Pantheonu je založen na jednoduchém geometrickém principu. Průměr kruhové místnosti je přibližně 43,3 metru a téměř stejná je i výška od podlahy k vrcholu kupole.
Do prostoru by se tak dala téměř přesně vepsat koule o stejném průměru. Mnohem složitější byla samotná konstrukce kupole. Stavitelé museli především omezit její hmotnost a bezpečně přenést zatížení do masivních stěn rotundy.
Čím výše, tím lehčí konstrukce.

Kupole Pantheonu při pohledu z Monumentu Viktora Emanuela II. Její rozměry dobře vynikají ve srovnání s okolní zástavbou
Kupole nemá po celé výšce stejnou tloušťku a liší se i složení použitého betonu. Ve spodních částech se nacházejí těžší materiály. Směrem k vrcholu se používalo lehčí kamenivo. Mění se také tloušťka konstrukce. U paty dosahuje přibližně 5,9 metru, zatímco v horní části klesá asi na 1,5 metru. V nejvyšších vrstvách byly použity lehké vulkanické materiály včetně pemzy. Tím se podařilo snížit vlastní hmotnost kupole bez toho, aby bylo nutné zeslabit její spodní části. Uprostřed zůstal devítimetrový otvor. Vrchol kupole není uzavřený. Uprostřed se nachází kruhový otvor označovaný jako oculus o průměru přibližně devět metrů.
Přes oculus vstupuje do hlavního prostoru denní světlo. Sluneční paprsek se během dne podle polohy Slunce pohybuje po stěnách a podlaze. Při dešti voda dopadá přímo dovnitř. V podlaze jsou proto odtokové otvory, které ji odvádějí pryč. Čtvercové kazety na vnitřní straně kupole mají kromě dekorativní funkce také praktický význam. Snižují množství použitého materiálu a tím i celkovou hmotnost konstrukce. Bez ocelové výztuže. Moderní betonové stavby běžně využívají ocelovou výztuž. Beton dobře odolává tlaku, ale hůře snáší tahové namáhání. Kupole Pantheonu moderní ocelovou výztuž nemá. Její stabilita vychází z tvaru konstrukce, masivních stěn rotundy, postupného ztenčování kupole a rozdílné hmotnosti použitých materiálů. Stěna rotundy, která kupoli nese, má místy tloušťku přes šest metrů. Pantheon zachránilo další využití
Pantheon se dochoval lépe než řada jiných antických staveb také proto, že nepřestal sloužit svému účelu. V roce 609 byl přeměněn na křesťanský kostel Santa Maria ad Martyres. Budova tak zůstala využívaná a udržovaná. Mnoho jiných římských staveb postupně zaniklo nebo bylo rozebráno na stavební materiál. Pantheon této proměně unikl. Jeho kupole tak stojí na stejném místě téměř devatenáct století a stále je největší nevyztuženou betonovou kupolí na světě.
Zdroje:
Ministero della Cultura – Pantheon e Basilica di Santa Maria ad Martyres. Direzione Musei nazionali della città di Roma – Historical background, Pantheon. F. Masi, I. Stefanou, P. Vannucci: On the origin of the cracks in the dome of the Pantheon in Rome, Engineering Failure Analysis, 2018





