Článek
Lze poznat, zda jde o lenost, či už se hloubka únavy prohloubila natolik, že je nutné se léčit? Je stav „vyhoření“ opravdu to, s čím musíme běžet k lékaři, nebo si můžeme poradit sami?
Chronický únavový syndrom nikdo přesně nedefinuje, lze ho označit za onemocnění moderní doby. Únavou občas trpí každý. Sportovci po zatěžkávajícím výkonu, prodavačka po dvanácti hodinové směně, ale i maminka na mateřské dovolené, která se za celý den nezastaví. Být unavený je po fyzické a psychické zátěži normální. Únavu můžeme pociťovat po užívání léků, nemoci, nebo při spánkovém deficitu. Únava samotná není lenost, ale přirozená obrana organismu po zátěži. Rozdíl v „obyčejné“ únavě a té, která se řadí pod onemocnění, je délka doby, po kterou únava trvá. Lze tedy konstatovat, že chronickým únavovým syndromem trpí ten, kdo pociťuje silnou únavu alespoň půl roku a nepomůže mu ani spánek. Musí se samozřejmě vyloučit ostatní příčiny, které by mohly tento stav způsobit, což mohou být například onkologické či jiné zdravotní problémy. Chronický únavový syndrom se nesmí také zaměňovat za jiné duševní onemocnění, protože kupříkladu u bipolární poruchy se střídají fáze aktivity a hluboké únavy a nesoustředěnosti. Při depresích pak zase vzniká únava po bolesti duše. Není bez zajímavosti, že chronickým únavovým syndromem jsou nejvíce ohroženy ženy ve středním věku, které mají na starosti nejen pracovní povinnosti, ale i domácnost. Do toho řeší vztahové problémy, problémy s dětmi, mnohdy i bydlením, a to všechno dohromady může vyústit v neadekvátní únavu, které se člověk nedokáže zbavit.
Dopřát si odpočinek, najít si koníčka. Věci, o kterých slyšíme, a nijak nás nepřekvapí. Jen smysl mnohým nějak uniká. Odpočinek není o dovolené nebo víkendu, kdy sice nebudeme v práci, ale budeme mít přesto nespočet pracovních hovorů, popřípadě ještě budeme něco dodělávat na počítači. Odpočinek je o tom „vypnout“, vypnout bychom měli tudíž všechno, i počítač. Místo toho jít na procházku, do přírody, užívat si svých blízkých a přátel. A koníčky? Při nich můžeme dokonale relaxovat, protože nemyslíme na nic jiného. Pokud malujeme, myslíme na barvy a obraz, pokud se hrabeme v záhoně, leží nám na srdci úroda nebo květiny a pokud se věnujeme sportu, v tomto případě nás nezatíží, naopak nás dobije notnou dávkou energie.
Pokud je někdo blízko vás neustále unavený, věnujte mu svoji pozornost. Čím dříve, tím lépe. Nemocný častěji či stále odpočívá, aby se vyhnul ještě vyšší únavě, ubývá mu i svalová hmota. To je také příčinou stále se snižující výkonnosti. V nemocném to zvyšuje pocit, že je stále více a více unavený. Jedná se o začarovaný kruh. Je proto důležité, aby nemocný určitou předepsanou činnost vyvíjel a plánovitě svou aktivitu zvyšoval. Pokud má takový člověk nablízku někoho, kdo ho vyburcuje k aktivitám a pomůže mu s jeho sebevědomím a náladou, má napůl vyhráno. Pomáhá všechno, co člověka dokáže uvolnit, což může být i muzikoterapie, ale především pocit, že mu někdo rozumí a je ochotný mu pomoci. Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne (běhá, maluje i miluje). Pocit marnosti a samoty může totiž přivodit nejen chronický únavový syndrom, ale i daleko těžší choroby, které by mohly znepříjemnit život na celá další léta.
