Článek
Prostě co člověk, to jiný náhled. Blíží se Vánoce, proto je potřeba s úklidem začít. Pomáhají nám s ním pomocníci v domácnosti (není tím míněn manžel). V dnešní době jich je hodně, takže je z čeho vybírat (opět tím nejsou míněni muži, protože uklízejících pánů tvorstva je méně než šafránu, s čímž by měla počítat každá z nás ještě předtím, než si podobného tvorečka nastěhuje do bytu).
Začínáme vždycky odshora (což je logické a lehce si to zapamatujeme, protože i s milováním začínáme polibkem, tudíž odshora). Vysmýčíme pavučiny a pustíme se do utírání prachu. Ten se bohužel usazuje každý den na stejných místech, takže se bude jednat o práci jednotvárnou, při které bohužel nespálíme ani tolik kalorií, že bychom se mohly po úklidu s chutí pustit do oblíbeného dortu. V tu dobu už máme puštěnou pračku, myčka myje na nejvyšší výkon (společně se v ní snesou skleničky od šampaňského s talířky od párků) a vysavač čeká jen na to, až vsuneme vidlici do zásuvky (opět podobné jako milování, jen už se přesouváme k nižším bodům). Na závěr tohoto malého úklidu přeleštíme plovoucí podlahy určeným prostředkem, což zdokonalíme tím, že si navlečeme froté ponožky a začneme se po podlaze pečlivě klouzat (pokud to neodbudeme, budeme si moci po úklidu dopřát i kafe a dort).
Mimo tohoto úklidu existují ale i jiné, kterým se nadneseně říká velké. Pokud doma nemáte hejno malých dětí a nepořádného manžela, postačí se tomuto úklidu věnovat jednou za čas. Do mytí oken se pustíme ještě dříve, než zjistíme, že přes ně není vidět. Nezapomínáme ani na rámy a parapety, kterých se celková očista týká také. Jednou za čtrnáct dní převlékneme peřiny, jednou za dva měsíce vyluxujeme matraci v posteli (vždycky je ale lepší počkat, až manžel vstane) a občas také umyjeme saponátem dveře.
K domácímu úklidu také patří zalévání květin (ženy, které zvolily do bytu umělé, zalévat nebudou) a péče o příbytky domácích mazlíčků (ty z nás, co zvolily umělé, mohou tento bod přeskočit). Květiny nebudeme přelévat (vzpomeňme si, když se „přelijeme“ my), ani je nenecháme uschnout. Není smutnějšího pohledu, než hledět na uvadlou květinu. Máme-li doma psa nebo kočku, vypereme jim podle potřeby pelíšek a nezapomínáme ani na ně samotné. Nevnucujeme jim denně párky (ani pokud jsou to vídeňské se sýrem), protože zvíře není odpadkový koš, ale živý tvor. Párky jako obyčejně podsuneme pánu tvorstva (který je na to na rozdíl od našich mazlíčků zvyklý) a zvířátkům nadělíme granule, které jsou k dostání v obchodech podle stáří a hmotnosti zvířete.
Samostatnou kapitolou úklidu je ovšem žehlení. To provádíme vždycky, když se nám nakupí vyprané prádlo nebo z něj nutně potřebujeme něco na sebe. Žehličku bereme do pravé ruky (levačky do levé) a jemným tlakem s ní přejíždíme po vypraném a suchém prádle (někdy je potřeba prádlo nakropit). Vyžehlené prádlo poskládáme do „komínků“ a uložíme do skříně. Při žehlení si můžeme „vyžehlit“ u manžela i párky, pokud ho zatím necháme koukat na jeho oblíbený hokej. A pokud se ptáte, proč jednou nevezme žehličku do ruky on, tak se sice ptáte správně, ale na nesprávném místě. Ani já nedokážu odpovědět na tak prostou a jednoduchou otázku, jakou je absence muže za žehlícím prknem. Takže, dámy, šťastné a veselé…
