Článek
Estetické zákroky Dary Rolins rozvířily vášně po celé republice. Je jí přes padesát, vypadá dobře a to se neodpouští. Názory mnohých jdou do urážek a tak trochu vypadávají z kontextu. Nemá sebevědomí, neumí přirozeně stárnout, snaží se udržet si lásku…
Pokud by Dara neměla sebevědomí, nevystupovala by před obecenstvem. Trpěla by trémou a na veřejnosti by se neukazovala. Lásku má, a pokud by se vytratila, asi by za to nemohla její vizáž, ale prostě jen to, že se občas láska ztratí. A přirozeně stárnout? V takovém případě neumí přirozeně stárnout alespoň třetina žen, protože kliniky plastické chirurgie praskají ve švech a čekací doby na zákroky se neustále prodlužují. Proč tedy tolik nenávisti?
Dara tvrdě cvičí a díky tomu má postavu jako proutek. Mnoho žen to po přechodu vzdá a přestanou o sebe pečovat – to má být to přirozené stárnutí? Tloušťka, vrásky a naděje, že manžel neodejde za mladší? Pro některou možná ano. Spíše jsou tu ale jiné komponenty – nedostatek finančních prostředků (takové zákroky něco stojí a lepší je se pořádně nasytit, koupit si nějaký ten alkohol na nervy, sázet – co když se štěstí unaví), strach ze zákroku (co když to bude bolet, nevzbudím se…), nedostatek času (kde bych na to vzala dovolenou). A tak se jednoduše mění pocity v nenávist k těm, které trochu vrátily čas.
Ať chceme nebo nechceme, každý má právo dělat si se svou vizáží to, co chce. Někdo si vlasy stříhá sám, jiný si prostě raději zajde do kadeřnictví. Dara je pořád ženou a to krásnou. Pokud se to někomu nelíbí, nemusí ji sledovat, může se zaměřit třeba na sousedku, která si několik měsíců neodbarvila vlasy a má dvacet kilogramů nadváhy. Každý holt stárne podle svého gusta, protože je to jeho volba, nemyslíte?
