Článek
Med a citron, to je to, po čem prvním sáhneme, když cítíme první příznaky nachlazení. Nechcete zkusit něco jiného? Co třeba červená řepa? Možná máte červenou řepu znechucenou z období dětství, kdy ji dělali ne příliš chutnou ve školních jídelnách. Červená řepa je ale velmi zdravá plodina, která pochází ze Středomoří. Pěstovala se již za dob starých Římanů. Byla využívána nejen kvůli své charakteristické chuti, ale i kvůli léčebným účinkům. Ve Starověkém Římě jedli převážně její listy a kořen používali jen ke zdravotním účelům, dnes se jí kořen a listy ne.
Červená řepa je vysoce zásaditá a jako taková je schopna potlačovat nejen viry a bakterie, ale účinně bojuje i s rozšířenými mykózami. Dokáže také dobře bránit vzniku rakoviny. A nejen to – zbavuje náš mozek jedovatých kovů, například hliníku. Je kvalitním zdrojem kyseliny listové, vitaminu C a draslíku, který upravuje srdeční činnost, udržuje normální krevní tlak a napomáhá správné činnosti nervové soustavy. Tělu poskytuje křemík, který posiluje kosti, cévy i kůži.
Při konzumaci červené řepy dochází k obarvení stolice a moči do červena. Je to jen vylučování nevstřebaného barviva. Nejde o žádnou nemoc, spíše to svědčí o dobré funkčnosti ledvin a trávení. Nejlépe je jíst řepu syrovou, hodí se zvláště do letních salátů. Na vysoký tlak se užívá jedna sklenka červené řepy, ve které se smíchá lžička medu. Na chřipku či angínu se vezme deset řep, dvě mrkve a kousek celeru, vše odstavíme. Na angínu pak ještě kloktejte tuto teplou šťávu.
Co říci o řepě na závěr? Vzpomeňme si na Toma Robbinse a jeho Parfém bláznivého starce, kde se píše: „Červená řepa je ze všech zelenin nejvášnivější. Ředkvička je možná horečnatější, avšak její žár plane chladným plamenem úzkosti, a nikoli vášně. Rajčata jsou sice dostatečně bujará, ale zase se vyznačují jistou lehkomyslností. Řepa je smrtelně vážná.
Slovanské národy získaly své tělesné vlastnosti díky bramborám, svůj doutnající neklid od ředkviček a svou vážnost z červené řepy.
Červená řepa je melancholická zelenina, vždy připravená trpět. V takovém tuřínu se krve nedořežete…“
