Článek
Paní Anna se bude dožívat 92 let. Celý život pracovala v POLDI SNP KLADNO. Má jednu dceru, jednu vnučku a jednu pravnučku. Vzala si Itala, který přišel po válce do Čech, a prožila s ním celý život. Paní Anna je ve svém věku natolik pozitivně naladěná, že by jí to mohli závidět mnozí mladí lidé. Vlastně ne závidět, ale přát, protože slovo závist nemá paní Anna ráda. Existuje nějaký recept na dlouhověkost? Nebo je to jen o stavu mysli a duše?
Po válce na světě moc radosti nebylo, o to víc se ale lidé dokázali k sobě semknout a milovat se. Já byla temperamentní od dětství, takže jsem k sobě potřebovala i temperamentní polovičku. Když jsem poznala mého pozdějšího manžela, věděla jsem, že je to ten pravý na první pohled. Nevadilo nám ani to, že každý mluví jinou řečí, vždyť láska má přece svoji mluvu. O Italech se říká, že mají v krvi dvojnásobek životní energie, než jiné národnosti. Je to pravda, protože když jsme energie spojili, dokázali jsme společně v tu dobu téměř nemožné. Prožili jsme spolu nakonec celý život. Manžel zemřel, ale zůstala mi po něm dcera, která porodila také dceru a ta následně moji pravnučku. Po přeslici tedy určitě nevymřeme.
Zpěv, tanec a pozitivní myšlení
Ne vždycky se mi děly jen dobré věci, ale tak to v životě bývá a tak to člověk také musí brát. Když se mi přihodilo něco nepěkného, začala jsem zpívat. Zpěv mi vlastně pomáhal vždycky a výhodou bylo, že jsem zpívat i uměla. Nechtěla jsem být ale zpěvačkou jako mnoho jiných. Chtěla jsem mít šťastnou rodinu a plně se jí věnovat. S manželem jsme zůstali v Čechách, ale do slunné Itálie jsme se společně mnohokrát podívali. Oba jsme u nás tvrdě pracovali, takže práce určitě není to, po čem by lidé brzy sešli. Naopak, řekla bych, že práce nám dávala svěžest mysli, podpořila ducha i tělo. A když bylo volno, nezapomněli jsme si jít někam zatančit, s temperamentem by se prostě šetřit nemělo. Nejdůležitější ale je, aby člověk v životě zbytečně nepanikařil a aby si na všem našel něco dobrého. Lidé s negacemi nejenže mají život smutnější, ale často je přepadnou dříve i nemoci a brzy umírají. Když někdo z vlastní vůle přijde o svůj krásný pozitivní svět a nechá k sobě připlout černé myšlenky, je to začátek konce. Dalším takovým negativním bodem je závist. Ta užírá nejen srdce, ale i mysl. Závistivý člověk nepřemýšlí s rozumem, dalo by se vlastně říct, že v době, kdy u někoho propukne závist, už ani žádný rozum nemá.
Paměť je potřeba trénovat
Většina starších lidí propadne pohodlnému stylu života. Přestanou se zajímat o dění kolem sebe, mnohdy jen netečně sedí a sledují televizní obrazovku. Já sama i teď, když se blížím k té stovce, luštím denně křížovky a čtu knihy. Mimo jiné se zajímám o módu a pracuji na zahrádce, protože květiny jsou boží dar. Někdo je sice má vedle sebe, ale nedokáže plně pochopit jejich krásu a vůni. Jejich křehká krása se musí udržovat a ony nám za to dají nahlédnout do svého života. A o tom to právě je, pochopit, že musí člověk umět vnímat rostlinnou i živočišnou říši, že není na světě jen on sám, ale spousty dalších lidí a tvorů, dokonce i životy, které nejsou na první pohled vidět.
Linie po přeslici
Moje dcera je pro mne láskou na celý život. Ale jak kráčí čas, i ona porodila dceru a ta zase tu svoji. V naší rodové linii sice není žádný syn, ale vůbec nám to nevadí. Důležitější přece je, aby se měli všichni rádi. Pokud vázne rodinná harmonie, odrazí se to na naší tělesné schránce jako v zrcadle. Více jsou vždycky postiženi ti, kteří se od rodiny odtrhnou. Až jednou přijde můj čas, nebudu vůbec smutná. Život bude pokračovat v těch dalších, které jsem tu po sobě zanechala. A protože jsem pozitivní člověk, budu odcházet i s úsměvem a grácií. Tak, jak to dělávaly všechny ženy, které věděly, že svůj obyčejný život prožily šťastně a s láskou, kterou vrchovatě rozdávaly. Kdo po sobě nezanechává spoušť, ten se smrti nebojí. Vždyť žít, žít bylo přece tak krásné…
