Článek
Terčem skrytého teroru na pracovištích se začínají stávat zaměstnanci středních a starších věkových kategorií, nejčastěji ženy ve věku nad 45 let. Většinou končí s výpovědí v ruce a někdy i v péči lékařů. Obětí mobbingu se ale může stát prakticky každý, bez ohledu na věk.
Terčem šikany se stávají samostatní, nějakým způsobem vyčnívající jedinci či jedinci neochotní ztratit svoji autonomii a nezávislost. Jde o systematické intrikování, útoky, které proti nim vedou kolegové nebo nadřízení. Podle odborníků se do osobní filosofie některých lidí i firemních vztahů v Česku začíná již delší dobu promítat názor: „Být agresivní se vyplácí!“ Ve firmě, kde získá agresor prostor a na pracovišti začne fungovat psychoteror, dochází ale postupně ke ztrátám. Klesá motivace zaměstnanců, vytrácí se pocit sounáležitosti s firmou, stávající zaměstnanci rezignují a přestávají být aktivní a někteří raději odcházejí.
Není to jednorázový pracovní konflikt, který odezní. Jde o konflikt neřešený či nevhodně řešený a dlouhodobě opakovaný, který znepříjemňuje zaměstnanci život po dobu několika měsíců. Probíhá skrytě ale vždy s jediným cílem – zlikvidovat oběť, vystrnadit ji z firmy. Ve snaze zbavit se nežádoucího kolegy či podřízeného a upevnit si vlastní pozici ve firmě je vynalézavost agresorů značná. Jde o schválnosti, intriky a plánované úsilí agresora, aby se jeho oběť stala ve firmě černou ovcí, kdy do hry zapojí okruh svých spojenců. Chvíli se to vydržet dá, ale plodně pracovat (natož rád chodit do práce) nejde.
Za mobbing je vždy zodpovědný zaměstnavatel. Nový zákoník práce zakazuje na pracovišti jakoukoliv diskriminaci, obtěžování a pronásledování. Povinností firmy také je vytvářet dobré pracovní prostředí. Pokud ale šikanu na pracovišti organizuje mocný šéf (majitel firmy), je lepší co nejdříve zabouchnout dveře, nejlépe na závoru, kterou už nikdy nebudete otevírat.
