Článek
Kočka domácí je trochu tajemné stvoření, které má svou hlavu a na rozdíl od psa se nenechá k ničemu nutit. Lidé by se od koček mohli učit, protože kočky vědí, co chtějí, a také si vědí rady, jak toho dosáhnout. Každá kočka (i kocour) už od narození pozná, že nepřišla na svět kvůli tomu, aby byla lidem za něco zavázána. Kočku lidé milují kvůli její kráse, na kterou neustále dbá. Její ladná chůze je zcela jiná než u ostatních zvířat (něco jako chůze na podpatcích). Když kočka vrní, akumuluje energii.
Není hloupá, jak by se mohlo na první pohled zdát, dělá pouze věci, které jí přinášejí užitek, a těmi ostatními se nezabývá (lidé se mnohdy zaobírají nesmysly, které je zatěžují a odpoutávají od pravého problému). Kočka bývá často středem pozornosti, ale nemůžete se s ní pomuchlovat pokaždé, když chcete, nýbrž jen tehdy, když chce ona. Nevyhýbá se sexu a kocoura si dokáže najít i na míle daleko, svoje koťata miluje a stará se o ně. Na druhou stranu, pokud jdou později do světa, nebrečí pro ně, nemá deprese z osamění a netouží je zvát každou neděli na myší omáčku.
Kočka si čas pro sebe dokáže užít, poznává nové věci a zdokonaluje samu sebe. Má také výborný orientační smysl, protože si umí zapamatovat všechny pachy na kilometry daleko. Ví, že je pro ni důležitý spánek, proto se mu oddává šestnáct hodin denně. Nebojí se zatnout drápkem tak, aby se ubránila a dala dotyčnému nebojsovi za vyučenou. Má velmi dobrou intuici, podle které se mnohdy rozhoduje, a v jejich očích jsou vidět plamínky, se kterými dokáže nenávidět i milovat. Mnoha lidem podobné kočičí vlastnosti chybějí, proto možná roky řeší jediný problém, proto o sebe nedbají, mají mindráky z osamostatnění dětí, schovávají se do kouta, aby nebyli vidět, nudí se a jejich oči postupně vyhasnou. Což takhle pozorovat chvíli zvířecí svět a učit se od těch, kteří na svoje pradávné instinkty nezapomněly? Třeba od „hloupých“ a na první pohled „líných“ koček?
