Článek
Každý z nás by chtěl vztah, který by byl naplněný láskou a štěstím. Harmonické manželství, nekonečná a horoucí touha, důvěra v partnera, to jsou ideální podložky pro stabilitu vztahu. Ano, samozřejmě, hezky se to poslouchá, jenže… ten váš vás vyměnil za kamarády, když jste zrovna toužila po romantické večeři, ona se naopak odmítla milovat, když jste na TO měl takovou chuť. Dnes a denně nás zasahují zármutky, které každý vztah provázejí stejně, jako pocity štěstí. Univerzální recept na to, abychom byli ve vztahu spokojení, neexistuje. Je to s ním asi stejně tajemné jako s nápojem mládí. Každý o něm ví, mluví se o něm, ale nikdy ho nikdo neviděl, natož aby ho požil a omládl. Přesto ale každý ve stejném věku vypadá jinak, někomu hádáme o deset let méně a druhého stavíme do důchodového věku, i když mu do něj zbývá hezká řádka let. Je to samozřejmě zapříčiněno životním stylem, genetickými dispozicemi a tím, jak o sebe dotyčná osoba pečuje. Čili jedním slovem individualitou každého jedince.
Tuto individualitu máme ale i ve vztazích, a čím jsme starší, tím se projevuje výraznějšími způsoby. Ne nadarmo naše babičky říkávaly, že se starý proutek už neohne. Co ale platí pro jednoho, to může naopak druhému způsobit problematický vývoj vztahu, navíc máme každý zcela jiné ideály, cíle a sny. Máte-li doma nevěrného manžela, můžete si vybrat, zda nevěru oplatit nevěrou, vyhodit ho z bytu s igelitovou taškou nebo trpělivě mlčet a čekat, jestli se umoudří. Psycholog vám většinou nabídne třetí variantu, ale jakou máte jistotu, že od vás nakonec stejně neodejde?
Jedna z mých kamarádek svého chotě vyhodila s igelitovou taškou a jejich manželství trvá šťastně dalších osm let, protože si nevěrný manžel uvědomil, že i když by se eventuálně obešel bez mé kamarádky, rozhodně se neobejde bez chaty, syna a prostorného bytu (který byl stejně jako chata její už před manželstvím). Další z mých kamarádek zhřešila stejně jako její manžel. Nevychutnávala si nevěru plnými doušky, šlo jen o mstu a pocit zadostiučinění. Pro manžela se najednou stala více žádoucí, všechno si v klidu vyříkali a nevěry ustaly stejně rychle, jako začaly. A potom mám také kamarádku, která mlčela a trpělivě čekala na to, až se její drahý choť vydovádí. Čekala tak dlouho, až přibrala dvacet kilogramů (nervy si vyžadují sladké) a její manžel nakonec raději odešel pouze s onou igelitovou taškou a vůbec se neohlédl za přeplněnou ledničkou s výživnými dorty a sladkostmi. Jak je vidět, na ten „svůj recept“ musí přijít každý sám. Správný bude totiž jen tehdy, když nám přinese uspokojení, radost a alespoň trochu sladké sny.
