Článek
Při procházení neroztříděných četnických hlášení jsem narazil na zprávu o akci partyzánů v obci Nezvěstice nedaleko Plzně z odpoledne 9. května 1945.
Nejprve se ale podíváme, co o tomto dni uvádí nezvěstická kronika:
9. května osvobodila Prahu Rudá armáda. Touto operací také ukončila své těžké boje v Evropě. 9. května nařídil také nezvěstický národní výbor, aby byla obec na znamení radosti z vítězství slavnostně vyzdobena. Mládež se dala s nadšením do práce. Na silnici před školou byla budována slavobrána. Valníky přivezly klest a dívky z ní pletly věnce a girlandy. Mladí muži přiřezávali tyče a sbíjeli z nich konstrukci. Ženy šily vlajky a ozdoby. K večeru byla brána přes celou šířku silnice hotova a budovatelé ji s pýchou sledovali. Nezvěsticemi toho dopoledne projelo auto provázené čestnou stráží československých finančníků. Vezli rakev s pozůstatky amerického vojína, jenž ztratil život někde na Blovicku při srážce s Němci. Téhož večera se nezvěstický národní výbor rozhodl obnovit zábavu pro mládež a oslavit tak konečné vítězství nad Německem. Byl uspořádán běh a závod, po kterém měla následovat tancovačka. Večer měl obcí projít i slavnostní průvod s lampiony. V něm měli kráčet krojovaní členové spolků, ženy v národních krojích, stejně jako děti v krojích a Sokolové. Natěšení lidé se začali scházet. Kde kdo měl na sobě po tolika letech sokolský kroj a všichni se těšili, jak si s ostatními vesele povyrazí. Kdo však mohl v nastalé euforii tušit, jak rychlý konec celá sláva vezme! Obyvatelstvo se dozvědělo, že obcí projedou německé oddíly do zajetí. Aby je zbytečně neprovokovali, Nezvěstičtí akci zrušili. Večer a v noci pak skutečně Němci projížděli. Teprve v zajetí byli odzbrojeni. Na mostě přes Úslavu se postavila hlídka amerických vojáků s kulomety a řídila tu hladký průchod německých vojáků z vedlejší silnice od Mirošova, Kornatic a Milínova na hlavní silnici od Spáleného Poříčí a Žákavy do Nezvěstic a Šťáhlav. Američtí vojáci odmítali nyní na silnici pouštět civilisty. Když se domáhali vstupu s odůvodněním, že chtějí jít domů, byli americkými vojáky upozorněni, že vstup do těchto míst bude po celou noc na vlastní nebezpečí. Jedna z prvních německých motorizovaných skupin projížděla Nezvěsticemi v době, kdy měl podle původních plánů obcí projít lampionový průvod. Šlo o auta plná vojáků. Za auty měli vojáci zavěšeny strojní těžké pušky a vedle vozů jely motorky. Vše bylo uspořádáno podle pravidel válečného pochodového sledu. Vojáci drželi pušky v rukou, dívali se po oknech, připraveni v případě ohrožení k boji. Vozidla v koloně zachovávala přiměřenou vzdálenost. Když dorazili k nezvěstické sokolovně, bylo vidět, že se rychlost zpomaluje. Přihlížející občané se začali dohadovat: „Něco se tam vepředu muselo stát!“ U nezvěstického hřbitova stály Němcům v cestě dva americké vozy. Prostým zdvižením paže velitel zastavil celou kolonu a poručil Němcům, aby složili zbraně. Německá auta i tank zůstaly stát na silnici. Mužstvo sestoupilo a naházelo pušky na hromadu. Pak vyházeli bedny s náboji. Ruční granáty, pancéřové pěsti a nábojnice rozházeli do polí a do příkopů, seřadili se a čekali, že je Američané odvedou. Ti se k tomu však neměli. Americký velitel se důležitě podíval na hodinky. Bylo kolem 6. hodiny večerní. Američané beze slova otočili své vozy a odjeli. Němci zůstali na silnici sami, se zbraněmi rozházenými všude kolem. Nejprve bezradně stáli a nevěděli, co mají dělat. Poté se poradili, sebrali pušky a opět se ozbrojili. Otočili auta a chystali se vrátit zpět do Nezvěstic. V Nezvěsticích pak byli celou noc. V noci navíc přes Nezvěstice proudily největší skupiny Němců táhnoucích do zajetí. Občané se snažili jejich ústup sledovat z uctivé vzdálenosti nebo z úkrytů. Někteří občané byli očitými svědky, jiní jen z dálky ústup pozorovali. Obyvatelstvu běhal z nových návštěvníků mráz po zádech. Bledí a vyčerpaní se Nezvěstičtí modlili, aby Němci obec již jednou pro vždy opustili. Nekonečná, po zuby ozbrojená kolona se teď v šeru táhla jako temný had se svítícíma očima ze čtvrti Varta do údolí. Nikdo se neodvažoval odhadovat počet vojáků, ale mohlo jich být na tisíc. Světla bylo možné vidět až od Lipnice u Spáleného Poříčí. Kolem půlnoci se konečně cesta uvolnila. Jaká to byla úleva!!! Kdo byl mimo domov, mohl se teprve teď vypravit ke své rodině. Rodiny své zbloudilé členy vítaly, jako by se vraceli z bůhvíjak daleké cesty.
Kronika vůbec nezmiňuje incident s partyzány, při kterém byl zastřelen Josef Steiner. Takto událost popisuje četnické hlášení ze dne 10.5.1945:
“ Hlásím, že dne 9.5.1945 o 16. hodině, dostavili se k národnímu výboru v Nezvěsticích a pak na četnickou stanici dva ozbrojení muži s automatickými zbraněmi a prohlásili, že jsou partyzáni odbočky Nepomuk. Na stanici byl právě zadržen a připraven k eskortě do Plzně Josef Steiner narozen dne 23.6.1895 v Cholařovicích, německé národnosti, který byl jako civilista zaměstnán u německé armády jako tlumočník na Ukrajině, pak jako ubytovatel na letišti v Ruzyni a dne 4.5.1945 se přistěhoval i s rodinou k jeho otci Josefu Steinerovi v Nezvěsticích, čp. 111.
Jeho otec před převratem tvrdil, že jeho syn jest tajemníkem u K.H. Franka v Praze. Partyzáni žádali okamžité vydání Josefa Steinera a když jim národní výbor v Nezvěsticích i četnictvo odepřelo Steinera vydat, odešli ze stanice. Steiner byl pak autem eskortován ošstrážm. Janem Pechem a jedním vojínem národního vojska do Plzně.
Za Nezvěsticemi, u hřbitova na silnici, zastavili partyzáni auto, postavili se do středu silnice a namířili na přijíždějící auto automatické zbraně. Když auto zastavilo, jeden z partyzánů otevřel dvířka u auta, Steinera z auta vytáhl a na místě zastřelil. Obrana eskorty byla v daném případě nemožná, poněvadž ošstrážm. Pech, ozbrojen pouze pistolí, nemohl čelit dvěma mužům ozbrojeným automatickou zbraní a byl nucen Steinera partyzánům vydat.”
Také 10. května 1945 došlo podle místní kroniky u nezvěstického hřbitova k dalším úmrtím:
Jeden z německých důstojníků zde v rozrušení z prohrané války vytáhl pistoli. Zastřelil nejprve svou dceru, pak ženu a nakonec sebe. Protože nebyl ihned mrtev, byl zastřelen jiným vojákem. Němci pak snesli z jednoho vozu ještě dva další mrtvé vojáky. Na poli proti nezvěstickému hřbitovu na pravé straně šťáhlavské silnice (asi 50 m od louky, přicházíme-li od Nezvěstic) na východní straně silnice vykopali na konci pole tři hroby. V prostředním, širokém byla pohřbena nešťastná důstojníkova rodina. Jmenovali se Albertovi. Na levé a pravé straně od tohoto hrobu zmínění dva vojáci. Na hroby byly zasazeny tři kříže zhotovené z prken muničních beden. Na prostřední hrob umístili Němci nápis „Familie Albert“, na dalších křížích nápis nebyl. Na každý kříž navíc Němci pověsili ocelovou přilbu.
Zdroj: SOA Plzeň-neroztříděná četnická hlášení, kronika Nezvěstice
