Článek
Rudolf Kubát se narodil 11. ledna 1907 v Plzni, pracoval jako soustružník Škodových závodů a bydlel v Plzni, Sladkovského třída č. 16.
Dne 11.května 1945 udala při předběžném výslechu kriminálnímu inspektorovi Vojtěchu Vondrákovi bývalá úřednice gestapa Adda Ziková, že jistý Kubát z Plzně byl konfidentem gestapa a donášel zprávy úředníkovi Pittermannovi, který byl v té době přidělen na gestapu v Plzni. Při vyšetřování bylo zjištěno, že v daném případě se jedná o Rudolfa Kubáta. Ten byl 24.5. 1945 zadržen Národním výborem v Chrástu pro protistátní činnost, téhož dne byl převezen do Plzně, kde byl zatčen a dodán do věznice na Borech v Plzni.
28. 5. 1945 pak byl Kubát předveden ke zdejšímu oddělení k výslechu. Zde doznal, že 24.11. 1943 byl přivezen ze svého bytu úředníky gestapa do budovy gestapa a tam vyslýchán z důvodu, že přispíval do ilegální organizace. Pod nátlakem bití pak přiznal, že několikrát dal Rudolfu Kovaříkovi z Plzně, Jateční kolonie, nějaké peníze a cigarety na chudé z Jateční kolonie, jejichž živitelé byli gestapem zatčeni.
Téhož dne pak byl Kubát propuštěn na svobodu, když předtím souhlasil s Pittermannem, že musí pro gestapo pracovat jako konfident. Hlavně měl zjistit členy podzemního hnutí ve Škodových závodech v Plzni a vypátrat pobyt Rudolfa Kovaříka, který byl gestapem hledán pro činnost proti německé říši. Po válce Kubát u výslechu tvrdil, že ve Škodovce žádné členy ilegální organizace nezjistil a také prý se ani nesnažil tyto zjistit. Doznal však, že dne 12.2.1944 mu bylo nařízeno na gestapu, aby jel ve společnosti Pittermanna do Prahy. Tam byl odvezen na nádraží v Bubenči a bylo mu nařízeno, aby přijde-li tam hledaný Kovařík, upozornil na to Pittermanna, který byl stále s ním. Po chvíli skutečně Kovařík do čekárny na nádraží v Bubenči přišel a Kubát, když se jej Pittermann ptal, zda to není Kovařík, přikývl. Kovařík tam byl gestapáky zatčen a odvezen do Plzně. Kubát popřel, že by gestapu udal, že Kovařík do Prahy přijede.
Kubát také doznal, že byl nasazen gestapem do Starého Plzence a tam měl zjistit členy ilegální organizace, a hlavně vypátrat pobyt gestapem hledaného Václava Jíši ze Starého Plzence. Podle výpovědi Kubáta, nesnažil prý se tam nic zjistit a Pittermanna informoval o negativním výsledku svého pátrání.
Další případ, na který byl Kubát nasazen, byl ten, aby vyzvěděl informace na Miloslavu Levovi z Plzně Doubravky o ilegální vojenské organizaci, jejíž členem měl být i Lev.
Dne 30. května 1945 byla předvedena k výslechu Adda Ziková za účelem udání podrobností, které jsou jí známy o Kubátově činnosti pro gestapo.
Ziková udala, že si bezpečně pamatuje, jak jednoho dne přišel Kubát na gestapo k Pittrmannovi a sdělil mu, že jíž ví o Kovaříkovi, že se mu manželka Kovaříka svěřila, že se s ním určitého dne sejde na Hybernském nádraží v Praze. Toto sdělení Kubáta tlumočila Ziková Pittermannovi, protože ten neuměl česky. Druhého dne pak odjel Pittermann s Kubátem do Prahy a tam skutečně byl zásluhou Kubáta Kovařík zatčen. Za to byla podle Zikové Kubátovi vyplacena na gestapu odměna 2000 korun a stvrzenku o převzetí těchto peněz Kubátem psala Ziková sama a Kubát od Pittrmanna před ní převzal obnos 2000 korun.
Dne 30. května 1945 byl pak Kubát předveden znovu k výslechu, kde mu Ziková své udání do očí potvrdila. Kubát pak doznal, že sdělil Pittermannovi na gestapu, že Kovaříková má se svým manželem schůzku v Praze, ale popřel, že by Pittermannovi řekl přesný datum, hodinu a místo setkání. Rovněž popřel, že by byl od Pittermanna dostal obnos 2000 korun jako odměnu za dopadení Kovaříka a doznal jen, že dostal obnos 140 korun za jízdné vlakem do Prahy a zpět a za ušlý výdělek.
Dne 31.5.1945 byla vyslechnuta manželka Kovaříka, aby mohla podat svědeckou výpověď proti Kubátovi. Kovaříková vypověděla, že dne 24.11.1943 přišel k ní do bytu Rudolf Kubát, říkal jí, že pracuje v podzemním hnutí a žádal na ní písemnosti ilegální organizace, v níž jako jeden z vedoucích byl manžel Kovaříkové. Kovaříková mu tyto písemnosti nedala, poněvadž Kubátovi plně nedůvěřovala a řekla mu, že žádné písemnosti nemá. Pak čekal Kubát na Kovaříkovou asi pětkrát poblíž stanice autobusů na Nádražní třídě v Plzni a vždy se na ní snažil vyzvědět místo, kde se zdržuje její manžel. Při posledním setkání jí Kubát prosil se sepjatýma rukama, aby mu řekla místo, kde se její manžel zdržuje, že má strach z gestapa a že by za ním chtěl odjet. Kovaříková mu prozradila, že dne 12.2.1944 v době od 18.00 do 20.00 má se svým manželem schůzku v Praze na nádraží v Bubenči. Pak se s Kubátem rozešla a druhý den odjela do Prahy, avšak tam se na sjednaném místě se svým manželem nesešla. Druhého dne pak odjela zpět do Plzně a téhož dne večer byla odvezena společně se svojí dcerou na gestapo do Plzně, zatčena a vyslýchána. Tam se také dověděla, že její manžel už byl zatčen. Při výslechu byla Pittermannem několikrát stlučena a následkem bití pak přiznala, že za manželem v Praze byla. Po výslechu byla převezena do Drážďan a tam odsouzena k trestu 7 let káznice. Její dcera byla odsouzena v Praze k trestu 6 měsíců jako mladistvá. Rudolf Kovařík měl být odsouzen v Drážďanech k trestu smrti a zda byl popraven neví, neboť do dnešního dne se domů nevrátil a není o něm žádných zpráv.
Dne 31.května 1945 byly k případu též vyslechnuti číšník Rudolf Vyletěl a hostinský Rudolf Vávra ze Starého Plzence. Oba udali, že počátkem roku 1944 několikrát u nich Kubát byl ve Starém Plzenci. Tam předstíral, že je členem ilegální organizace a snažil se na nich vyzvědět členy místní ilegální organizace, kde se scházejí, a hlavně se snažil zjistit, kde se zdržuje Václav Jíša, který byl gestapem hledán. Svoji důvěru snažil se získat tím, že přinesl s sebou komunistický leták, který jim dal přečíst a tvrdil o sobě, že jej doporučuje jistý Jaroslav Kopecký, který byl v té době ale již ve vazbě gestapa a který před svým zatčením měl pověřit Kubáta, aby v případě svého zatčení se obrátil na Vyletěla ve Starém Plzenci s pokynem vybrat příspěvky od členů ilegální organizace a z těch pak podporovat Jíšu. Vyletěl i Vávra však Kubátovi nevěřili a nic mu neřekli.
Dne 1.6.1945 byl Kubát znovu v trestnici na Borech k případům vyslechnout a doznal, že vyzvěděl na Kovaříkové, že se setká se svým manželem v Praze Bubenči, ale popřel, že by mu Kovaříková řekla, na kterém nádraží se setkají a dobu jejich setkání. Přiznal, že vše, co na Kovaříkové vyzvěděl, sdělil na gestapu Pittrmannovi a potvrdil pravdivost výpovědi Vyletěla a Vávry. Prohlásil však, že kdyby se byl od Vyletěla nebo Vávry něco dozvěděl, že by to byl na gestapu nesdělil.
Z výslechu Georga Pittermanna sepsaného 31.7.1945: „Kubát Rudolf byl zaměstnanec ve Škodových závodech, ve věku asi 40 roků, bydlí v blízkosti Mikulášského náměstí. Byl mým konfidentem a dostával ode mě přibližně 500 korun měsíčně. Obnosy jsem mu vyplácel nepravidelně. Byl hlášen jako řádný konfident do Prahy, ale fotografován nebyl, získal jsem totiž jeho fotografii od Škodových závodů. Kubáta jsem poznal v roce 1943 na podzim. Při vyšetřování případu útěku Kovaříka z Jateční kolonie. Kovařík pracoval ve stejné dílně s Kubátem a když Kovařík uprchl, mluvil jsem s Kubátem a ten mi přiznal, že i on je členem ilegální skupiny. Když jsem se Kubáta ptal, zda věděl, že tato organizace je komunistická, odpověděl, že ne, ale přiznal, že dostával výtisky ilegálního Rudého práva. Slíbil, že pro mě bude pracovat jako konfident a také jako takový pracoval. Kubát udal vše, na co přišel a kam byl poslán, a to jak případy ze Škodovky, tak i případy jiné. Donášel zprávy ze Škodových závodů, oznamoval jednotlivé sabotáže, hlásil dílnu, která co sabotuje a sám někdy ani jména neuvedl, protože je ani neznal. Z vlastní dílny, kde Kubát pracoval, hlásil, že dělníci spí ve sklepě, dlouho svačí a podobně. Na to byla připravena akce, při které bylo mnoho lidí zatčeno. Vím však určitě, že k zatčení manželky Kovaříka, jeho dcery i jeho samotného, došlo jen na udání a zradu Kubáta. Po zatčení Kovaříka bylo již celkem lehké vypátrat další jména osob činných v ilegální skupině. Pokud vím, bylo v Praze zatčeno na 80 osob a v Plzni bylo v této akci zatčeno na 60 osob. Kromě pomoci při dopadení Kovaříka pomáhal Kubát při zatýkání a zjišťování dalších podskupin, a to nejen v Plzni, ale i ve Starém Plzenci, Koterově, Chrástu, Doubravce, Jateční kolonii a podobně. Když jsem viděl, že Kubát dobře pracuje, pověřil jsem jej, aby vypátral pobyt jistého Václava Jíši ze Starého Plzence.“
Mimořádný Lidový soud v Plzni dne 24.října 1945 oznámil Rudolfu Kubátovi, že hlavní přelíčení proti němu bylo stanoveno na 30. října 1945 v 9 hodin dopoledne a že mu byl přidělen obhájce. JUDr. Josef Rada předložil návrhy obhajoby. Za prvé tvrdil, Rudolf Kovařík popraven nebyl, ani není mrtvý, neboť po leteckém útoku na Drážďany, uprchl. Neprchal však do Čech, nýbrž směrem k ruské frontě. Za druhé: Kubát nebyl konfidentem gestapa a pokud byl nucen docházet na gestapo, konal tak jedině z donucení a proto, že mu bylo vyhrožováno popravením celé rodiny a rodičů.
Chrást u Plzně
Kubát na svoji obhajobu také uvedl: Po poškození plzeňského bytu při náletu 17.4.1945 jsem se s rodinou odstěhoval do Smědčic u Chrástu a tam jsem se v revolučních dnech 5. až 8.5.1945 zúčastnil jednak odzbrojování evakuovaných Němců umístěných ve Smědčicích a na Richardově, jednak odebírání vojenského materiálu a majetku, pokud jej Němci měli při sobě, dále hlídání obce, hlídání železniční trati Chrást- Radnice, prohledávání katastru Smědčic, zda tam nejsou němečtí záškodníci. Zvláště jsem pak ozbrojen ruskou karabinou vypůjčenou od člena Národního výboru ve Smědčicích Františka Kobyláka hlídal železniční most přes Klabavku, konkrétně v dopoledních hodinách 6.5.1945.
Velký železniční most Chrást-Smědčice
Na můj popud byl také upozorněn Národní výbor v Bušovicích, aby vykonal prohlídku chaty, nalézající se na hranici bušovického a dyšinského katastru u osady Nová Huť, jejíž majiteli byli Němci.
Rudolf Kubát byl rozsudkem ze dne 30.10.1945 odsouzen k těžkému a zostřenému žaláři na dobu doživotí. Odsouzený byl k odpykání uvedeného trestu dodán do trestnice pro muže v Plzni Borech.
Ministerstvo spravedlnosti v Praze sdělilo výnosem ze dne 24.11.1948, že žádosti Rudolfa Kubáta za milost rozhodnutím prezidenta republiky nebylo vyhověno.
Další doklad je datován 5.5.1953 z věznice Plzeň Bory, kde je třídní profil odsouzeného: „pochází z dělnické rodiny, jeho otec byl zaměstnancem ČSD, sám se vyučil soustružníkem a pracoval v tomto oboru až do roku 1945 ve Škodových závodech v Plzni. Po dobu výkonu trestu se chová slušně, takže nebyl kázeňsky potrestán. Jmenovaný pracoval na různých pracovištích jako soustružník, i nyní pracuje ve zdejším útvaru v autodílně jako soustružník. Pracovní výkony vykazuje mírně nad normu. Také se zapojil do socialistické soutěže.“
Podle sdělení z ministerstva spravedlnosti prezident republiky změnil dne 16.2.1954 Rudolfu Kubátovi trest odnětí svobody na doživotí na trest odnětí svobody ve výměře 20 let.
Komise pro podmíněné propuštění v Plzni v neveřejném zasedání 25.5.1955 se k návrhu krajského prokurátora usnesla takto, že odsouzený Rudolf Kubát, toho času ve věznici č. 2 Plzeň - Bory, podmíněně propouští. Návrh krajského prokurátora vycházel hlavně z posudku věznice, ve kterém je dále uvedeno, že odsouzený má velmi dobrý poměr k práci, uzavřel několik socialistických závazků, a to jak osobních, tak i kolektivních a podal několik zlepšovacích návrhů. V poslední době zvýšil normu o 20 % a jeho pracovní výkon je v průměru na 140 %. V každém směru také projevuje kladný poměr k lidově demokratickému zřízení a ve směru chování byl v poslední době odměněn náčelníkem věznice hodnotnou knihou. Věznice v závěru zjišťuje, že výkon trestu splnil svůj účel převýchovy a doporučuje podmíněné propuštění. Komise dále zjistila, odsouzený pochází z dělnické rodiny a sám pracoval jako soustružník ve Škodových závodech až do doby zatčení. Na základě těchto zjištění dospěla komise k závěru, že pro podmíněné propuštění postačuje zkušební doba čtyř let.
Při propuštění z věznice Rudolf Kubát uvedl, že bude bydlet v Plzni, Guldenerově ulici 4.
Zmínku jsem také našel v kronice obce Smědčice: „František Kobylák přinesl na náves kulovnici ruského vzoru, za kterou dal ruskému uprchlíkovi šaty. Němci, kteří v naší obci využívali pohostinství jako „národní hosté“, byli dáni dohromady do hostince občana Tymla a odtud dopraveni do Chrástu do školy. Při tomto předávání Němců do Chrástu byl poznán Kubát z Plzně soudruhem Fremrem z Chrástu. Tento Kubát dělal náhončího gestapu a měl největší zásluhu na zlikvidování chrásteckého podzemního protiněmeckého hnutí a rovněž se přičinil při výsleších jako dobrý boxer, ale přece byl odhalen, i když si myslel, že v naší obci je schován, byl odsouzen k doživotnímu žaláři.“
