Článek
Kudrlinky
Nelze vše zapsat, pojmenovat.
Učím se, lpění, vyvarovat.
Zdánlivý pocit, že to mám.
V tu ránu jistoty, tatam…
K myšlenkám, úctu, chovám.
Nenacházím slova…
„Teď, už, už!“
Čmáranic změť, nadarmo, vypsaná tuž.
Nemožné, kudrlinky, srovnat.
Mistři v umění, se schovat.
Své zvyky, zmizet, zničehonic.
Povzdechy, vzlyky, marné.
Odvátý loňský sníh…
Se mnou si zahrávají.
Šanci nedávají.
Vítám dochvilnost, slova napilno.
Jinam spěchají.
Na holičkách, nechají.
Ve vzduchu, chvíli visí.
Trocha rozruchu, než dočista zmizí.
Po nich veta, nedokončená věta.
Budu si pamatovat…
„Nelze vše pojmenovat.“
Není to účelem.
Řídit, tok myšlenek.
Uvědomění, pousmání.
Vnímám tep, v skráních.
Slast v hrudi, ze sna budí.
Pointa, se vypaří…
Najít slova, se nedaří.
„Nohy na ramena, vzaly!“
Něco, přece jen, zanechaly.
Nepopsatelný pocit, úsměvy.
Kudrlinky husí kůže.
Po těle, se rozběhly…
Pár řádků, dobrý počin.
Touhu, kapitolu dočíst.
