Článek
Poklady
Jsou naše všechno.
Vzácné poklady.
S nimi přichází světlo.
Srdce roztají.
Požehnání se na nás sneslo.
Cit, co pohladí.
Jejich hrám přihlížím bedlivě.
Aby mi nic neuteklo.
S dětmi zkrásní svět.
Jejich očka se s mými potkají.
Nechám plápolat světlo.
Ledy pukají.
Život zažehl plamínek.
Láska beze všech podmínek.
O bezstarostnosti sním potají.
Jen aby dětství mezi prsty neproteklo.
Radost v mých očích poznají.
Obměkčí jejich přítulnost.
Promluví přirozená dovednost.
Vše vyladit, úsměvem pohladit.
Bezelstnost na první místo zařadit.
Když nevím, kudy kam.
S dětmi se poradím.
Vše řeknou na rovinu.
Na to důležité se rychle rozpomenu.
Na lásku, na dětství.
Nepokládám zbytečnou otázku.
Život není tajemstvím.
Vše jasné, jako na dlani.
Plná studnice s poklady.
V jejich očích vše psáno.
Krásné představení se rozehrálo.
Sleduji hru se zalíbením.
Hledač pokladů v utajení.
Nad upřímnost víc není.
Falešní hráči odtajněni.
Zbytečné v zemi rýt.
Hromady země vykopávat.
Stačí v přítomnosti dětí být.
Nespoléhat na Svatého Jana.
Láska oči otvírá.
Světlo svítí ve tmě.
V pohádkách se povídá.
Že poklady vydá země.
Bohatství jsem našla…
Párkrát si na cestě zašla.
Ošálit se nechala.
Na špatných místech bohatství hledala.
Neprokoukla chvilková potěšení hned.
Chudý zdál se svět.
Teď je to jiné…
Nevyčerpatelný zdroj radosti přišel.
Voní láska, voní předjaří.
Velký nález se podařil!
Za pravé poklady vděčná.
K radosti dovedla mě cesta.
Potkala jsem se s láskou.
Nad štědrostí nepřestávám žasnout.
Odpočívá krumpáč, lopata.
Zlatá horečka opadla.
Náčiní beru do ruky jen sporadicky.
Trávím čas s dětmi na písku.
Nacházím poklad opravdický.
Společně stavíme dům.
Plný pokladů, štěstí, radostí.
Občas mě lopatkou plácnou.
Z lásky, vše jim odpustím.
Hrady, věže, domů se nechce…
Loučíme se jen neradi.
Kouzelný čas na hraní.
Zázrak, vzácnost.
Potěšení, radost.
Štěstí v jejich přítomnosti.
Obohatí mě vždycky.
Jako oko v hlavě je střežím.
O větším bohatství nevím.
