Článek
Průvodce
Dej slunce, přítomné, věčně.
Nic tobě, podobné.
„Oblaž mě ještě.“
„Dovol, nad mračna, nahlédnout.“
Zatmění, prohlédnout.
„Sejmi mlhu, před očima.“
Co bylo, se nepočítá…
„Prokaž svou sílu.“
Prodchni, neutuchajícím plamenem.
„Posil mou víru.“
K věčnosti povede.
„Pocit úlevy, vdechni.“
Rozvine se do krásy, leknín.
„Čerstvou krev, do žil, vlij.“
Když zapomenu, na chvíli polevím.
Promlouváš, netrousíš zprávy, kusé.
Tvá řeč, se mi zamlouvá.
Mluví mi z duše…
Můžeš se úspěchem pochlubit.
Zamračené dny, prosluníš.
Když je mi nejhůř.
Nenecháš mě, ve štychu.
Nastavím obě tváře.
Užívám sluneční lázně, přepychu.
„Ani mě nenapadne, oči si stínit!“
Záříš, nezapadneš.
Na cestu, laskavě svítíš.
I za nejhustější mlhou.
Za nejtemnějším mraky…
Rozdáváš náručí plnou.
Nic ukryto, před mými zraky.
Rozplynou se, pochyby.
Tíha, se rozptýlí.
„Záříš, věčné jsi!“
K sobě se obracím.
Ve mě hoříš, plamenem.
Nikdy se neztrácíš.
Cestou, mě provedeš.
