Článek
Pápěří
Sněží…
Teplo domova střežím.
Vločka za vločkou, dopadá.
Ladova zima, mě napadá.
Vločky spočítám stěží.
Kraj ponořen do pápěří.
Povznesená nálada.
Podvečer ovládla.
Hustě sněží…
Vločkám, se svěřím.
Každá jedinečná.
Na parapet pleská.
Roztančené pápěří.
Na lehkost bytí, uvěřím.
Na podušku bílou, jako sníh.
Na pocit klidu, bezpečí.
Snáší se v tisících, z nebe.
Slavnostní náladu posílí.
Útulnou peřinku, stele.
Rej vloček za oknem.
Na první pohled, podobné.
Však každá za sebe.
Jedinečná…
Krása volá do nebe.
Svět obdivem tleská.
Chumelí, za oknem.
Srdce se dotkne.
Bohatě nadělí.
Na zázrak, uvěřím.
„Na tu krásu se podívat pojďte!“
Než nadýchaná krása zmokne.
Lehce se snáší pápěří…
