Článek
V dobré společnosti
Díky, za ráno, usměvavé.
Radost se, do srdce, vkradne.
Díky, za posly jara.
U stolu nesedím sama.
Těším se, dobré společnosti.
Prostor, obestřen vůní, mě hostí.
Nálada usměvavá…
Brčálové stvoly…
„Jaro voní!“
Čerstvostí září, navzdory kalendáři.
Potěší, radosti posli.
Srdce roztají, závan života, poznají.
Jaro, se vlády, zhostí…
Rozkvetly do krásy, do vůně.
Mráz sílu poztrácí.
„Slunce ho přemůže!“
Nepočítaně okvětních lístků.
„Ráda to risknu!“
Síly posbírám, do květů, se zadívám.
Důvěru, do nich, vtisknu.
Vědět o sobě, dává…
Šířit vůni, nepřestává.
„Z krásy se těším!“
Na vlídnost, věřím.
Jak, ani netušíte…
Snadno, slovem, ublížíte.
Škoda, promarnit, příchod jara.
A tak tu sedím…
V dobré společnosti.
Ke stolu zve hyacint, za radostí.
Co nevidět jaro přijde, počítám.
Pozvání přijme, uslyší slovo vlídné.
„Další kvítek se otvírá!“
Před mýma očima, ve váze.
Krása dojímá…
Leden sílu poztrácel.
