Článek
Na úvod mi dovolte menší komiksovou vysvětlivku. Bizarro je záporná postava z příběhů o Supermanovi. Jeho původ je rozličný v závislosti na konkrétní komiksové sérii, ale v moderním podání jde většinou o klon Supermana vytvořený jeho arcinepřítelem Lexem Luthorem, jenž ho chce použít jako svou zbraň. Jde ovšem o nepovedenou kopii, která časem podléhá přibývajícímu znetvoření a ze zrcadlové kopie se stává zvrhlá karikatura. Pro náznak úplnosti dodávám, že v angličtině existuje ještě pojem Bizarro World, jenž označuje paralelní svět, kde vše funguje naopak.
Jak ale komiksový Bizarro souvisí s Andrejem Babišem a Karlem Schwarzenbergem? Musíme se pohroužit lehce do historie a vrátit se do roku 2012, kdy Andrej Babiš své hnutí ANO zakládal. Čas vskutku letí a je tomu už téměř 15 let, kdy se Andrej Babiš oficiálně uvedl na tuzemské politické scéně. Jeho hnutí si nicméně ve svém oficiálním názvu stále nese číslovku 2011, jelikož předchůdcem bylo občanské sdružení Akce nespokojených občanů.
Andrej Babiš tehdy začal veřejně kritizovat stav společnosti a všeobecnou korupci. Nutno dodat, že politická mapa tehdy vypadala zásadně jinak. Nultá léta symbolizovalo soupeření dvou silných hegemonů – ODS a ČSSD. Ačkoli od Opoziční smlouvy stoupala nespokojenost s těmito politickými oponenty a nedůvěra v politiku jako takovou, zdálo se, že politické kolbiště je pevně dané a žádná významná třetí strana se mezi tyto rivaly vklínit nemůže. Do parlamentu se sice dostávaly nové subjekty jako Strana zelených, Věci veřejné nebo TOP 09, ale ty měly roli toho menšího koaličního partnera, jenž sice představoval jazýček na vahách, ale zároveň mu příslušely druhé housle.
Dalším faktorem, jenž byl symbolický pro nultá léta, byl veřejností vzývaný boj proti korupci. Téma, s nímž se na konci 90. let prosadil Miloš Zeman, když plamenně hovořil o tzv. „spálené zemi“, na začátku tohoto století stále sílilo. V každých volbách se objevil nový subjekt, jenž se prezentoval jako neohrožený bojovník s korupcí. Po Babišovi toto téma vyneslo do sněmovny i Piráty („Pusťte nás na ně!“) a naposledy s ním málem uspěl i Robert Šlachta a jeho Přísaha.
Právě zde se do příběhu dostává Karel Schwarzenberg, jenž byl sice v české politice přítomný minimálně od sametové revoluce jako vedoucí kanceláře prezidenta Václava Havla, ale skutečně aktivní politickou figurou se stal jako ministr zahraničí za Stranu zelených v druhé Topolánkově vládě v roce 2007. V tehdejším politickém marasmu jeho galantní vystupování a jistá starosvětskost působily jako zjevení, a hlavně se stal vzorem nezkorumpovatelného politika. Vždyť jak byste mohli uplatit šlechtice, co má zámky! Mezi tehdejšími politiky, kteří často působili jako produkty stranických manufaktur, nebo ještě hůře jako nastrčené figurky kmotrů a lobbistů v pozadí, působil jako nefalšovaná osobnost, pro kterou politika není živobytí, ale ryze veřejná služba.
Tento kredit si Schwarzenberg následně přenesl i do nově vzniklé strany TOP 09, kterou společně s Miroslavem Kalouskem zakládal a jež se stala třetí nejsilnější stranou voleb v roce 2010 – ačkoli právě spolupráci s Kalouskem mu nemálo lidí vyčítalo. Následnou vládu Petra Nečase ovšem opět provázela řada skandálů a vše vyvrcholilo nechvalně proslulým zásahem policie na Úřadu vlády proti Janě Nagyové. Zdálo se, že korupce v české politice dosáhla dalšího vrcholu.
V tomto bodě – jmenovitě ve volbách 2013 – se dostává ke slovu Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Pokud Schwarzenberg působil jako zjevení, Andreji Babišovi se podařilo tento dojem do jisté míry zopakovat. Úspěšný podnikatel, který nabídnul lidem nejen boj proti korupci, ale i pozitivně laděný program („Ano, bude líp“) a slíbil, že bude stát řídit jako firmu. Pro velkou část národa, která si vážila soukromníků a jež zkorumpovatelnost politiků měřila jejich majetkem, to byla rajská hudba.
Podobně jako Bizarro na začátku řady příběhů, i zde Andrej Babiš původně spojil síly s Karlem Schwarzenbergem, když ho podpořil v prezidentských volbách v roce 2013. Jeho kandidatuře tehdy vyjádřil veřejnou podporu, a navíc ho mediálně protlačoval ve svém regionálním týdeníku 5+2 dny (škoda, že tehdy ještě nevlastnil vydavatelství MAFRA). Miloše Zemana naopak vykresloval jako symbol staré, zkorumpované éry 90. let a následně po volbách překazil jeho tzv. Lánský puč, jenž měl svrhnout tehdejšího předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. O pět let později, v dalších volbách, již přitom Miloše Zemana podpořil jako „silného politika, jenž nekrade, drží slovo a bojuje za svou vlast proti Bruselu.“
Andrej Babiš tehdy na billboardech zářil v bílé košili jako symbol moderního politika, a navíc se obklopil řadou výrazných osobností. Dodnes nedovedu zapomenout na tehdejší ples Univerzity Karlovy v roce 2013, kam byl Andrej Babiš pozván jako čestný host a řada studentů se s ním nadšeně fotila. Srovnejme to s rokem 2019, kdy studenti Univerzity Karlovy odmítli sponzorský dar od Agrofertu.
Stejně jako Bizarro, jenž se zpočátku jeví jako Supermanova dokonalá kopie, se i Babišův mediální obraz postupně rozpadal. Jednak tu byla jeho minulost a spolupráce s StB, ale na povrch začaly vyplouvat i jeho porevoluční hříchy, které ve svém dokumentu Matrix AB shrnul známý dokumentarista Vít Klusák. Dnes již zapomenutá aféra nedaněných korunových dluhopisů stála za koncem Andreje Babiše v Sobotkově vládě. Z moderního šlechtice českého kapitalismu se najednou stal oligarcha, který neřídí stát jako firmu, ale řídí ho pro svou firmu.
Obraz Supermana, jehož znak „S“ představuje naději, se zhroutil a zbyl zde jen Bizarro. Stejně jako on i Andrej Babiš často svými výroky vyjadřuje pravý opak jejich skutečného obsahu. Z polistopadového kartelu – ať už se tím myslí cokoli – on sám profitoval a vyrostl na něm. Zmanipulovaná média jsou pro něj ta, která nevlastní, a soudy, které nedopadnou v jeho prospěch, bez váhání označí za zkorumpované.
V závěru mého zamyšlení si vypůjčím repliku z jiného komiksového fenoménu, a sice ze Strážců (Watchmen) Alana Moorea, respektive z jejich filmové verze z roku 2009. V pamětihodné scéně superhrdinové na pokyn vlády zasahují proti demonstrantům a zoufalý Sůva (Nite Owl) vyhrkne:
„Co se to s námi stalo? Co se stalo s americkým snem?“ Komediant (Comedian) se na něj jen cynicky usměje a procedí: „Stal se skutečností. Díváš se na něj.“
Nevyplnil se i nám ve zvrhlé podobě jistý politický sen z nultých let? Dualita ODS a ČSSD je pryč. V současné vládě není žádná strana z 90. let. V čele vlády stojí miliardář, jenž ve svém hnutí nepřipustí žádné politikaření a zákulisní pletichy. Není právě toto tím, o čem mnoho voličů tehdy snilo? A co očividně i dnes statisícům občanů vyhovuje? Nebo je to spíše český sen z Bizarro Worldu?
Když se Andrej Babiš v roce 2011 zjevil na politické scéně, mnozí v něm viděli novou, dynamičtější verzi Karla Schwarzenberga. Věřili v mýtus, že miliardář nepotřebuje krást a že úspěšný manažer dokáže opravit porouchaný stát. Po letech jeho působení však v zrcadle nezůstal obraz novodobého aristokrata, ale znetvořená tvář politického Bizarra, který pojmy jako korupce, pravda a demokracie převrátil naruby. Na troskách původních ideálů o nezkorumpovatelném spasiteli dnes stojí impérium vybudované na dotacích a politickém marketingu. Z bezvýchodné politické duality nultých let se stal příběh jednoho muže.
Zdroje:
