Článek
Nedávno jsem slyšel hádanku: Víte kolik je v Čechách Vietnamců? Nevíte? Všichni!
Jak je možné, že v tak malé evropské zemičce jakou je Česká republika, se daří tak vzdálené, kultuře a komunitě, jako jsou Vietnamci. Už je to dávno co se v Čechách začali otevírat první tržnice a stánky s oblečením, nebo s elektronikou. Kvalita byla samozřejmě žalostná a nabízené značkové zboží samozřejmě falešné. Koupit si například v tržnici boty byl ten nejhorší nápad, jelikož nohy z nich smrděly už po pár hodinách nošení. Další úskalí byla především záruka zakoupeného zboží, ke které jste nedostali ani účtenku.
Dnes už je to ovšem jinak a kvalita zboží musela jít samozřejmě nahoru. Všechno rozhodla samozřejmě poptávka zákazníků, kteří už o sice levné, ale nekvalitní zboží už příliš nestojí. Stánkaři se postupem času přesunuli do kamenných prodejen a rozšířili nabídku o další zboží jako drogerie apod. Vznikají vietnamské kadeřnické a kosmetické salony, pedikúry a manikúry. Nejvíce se však rozšířil trend tzv. večerek, a aniž by si toho někdo všiml, vietnamskou večerku dnes máme na každém rohu našich měst a téměř v každé vesnici.
Místní podnikatel potraviny zavřel a šel pracovat do Lidlu. Po něm prostory převzal Vietnamec, kterému se již několik let úspěšně daří. Čím to je? Časem, který Nguen tráví sedící za pultem s telefonem přilepeným k uchu a otevírací dobou od nevidím do nevidím? Jsou pracovití, pružní a snaží se mít vše, co se do malé prodejny jen vejde. Žijí prací, jedí v práci a spí ve skladu, nejezdí k moři na dovolenou a jediné auto, které si pořídí je transportér určený k zásobování. Viděli jste někdy Vietnamce na rybách, v aquaparku, lázních, nebo na turistické trase na Drábských světničkách? V tom tkví jejich úspěch a zaslouží si náš obdiv, možná však politování, nebo spíš úctu?
Dalším trendem jsou turecké Kebaby
Kde se vzal, tu se vzal a v každém městě dnes najdete kebab, a to ne jen jeden, ale třeba hned několik. Do rodiny fast foodů tak přibyla naprosto odlišná kuchyně, která nemá nic s hamburgery společného, a přesto si našla na trhu své místo. Dnešní mládež tak velice často už nejde do mekáče, ale na kebab. To je dobře, jelikož je to v podstatě zdravější varianta fast foodu. Zelenina, která vás jen napadne, skopové, nebo kuřecí maso a pšeničná placka popř. houska. Super také si občas dám.
Stejně tak můžeme hovořit o čínských restauracích, které zažili boom v devadesátých letech. Také se jim poměrně dařilo, protože tenkrát to bylo něco, co jsme neznali. Postupem času se, ale ukázalo, že čínské restaurace nejsou zas až takový kulinářský zázrak. Různé masové směsi koupající se v černé sojové omáčce za doprovodu pověsti psího masa na talíři. Oblíbenost čínských restaurací pomalu, ale jistě postupem času klesá. Čínská kuchyně je přitom ve skutečnosti výborná, ale jen pokud jí ochutnáte v Asii stejně jako já.
Dnes jsou naopak v rozmachu restaurace vietnamské a rostou jako houby po dešti. Není se čemu divit, jde se o velmi zdravou a kvalitní kuchyni. Spousta zeleniny, maso, vývar a dochucování pomocí bylinek. Momentálně jedním z nejoblíbenějších vietnamských jídel u nás je „Bun Bo Nam Bo“ a hned za ním samozřejmě „Pho“ polévka.
Jak vnímáte vy otevřený systém, který umožňuje podnikat, vlastnit a provozovat nejen velké, ale i malé podniky cizincům prakticky bez omezení? Jak by to dnes u nás vypadalo nebýt našich vietnamských spoluobčanů? Nejspíš by na vesnicích potraviny už vůbec nebyly. Restauracím by chyběla konkurence, která jistě vyzdvihla kvalitu jídel. Popravdě je vlastně jedno, kde koupíte zboží z Číny, v českém obchodě, nebo v čínském.
