Článek
Že Česká republika podporuje Ukrajinu je známá věc a nechci tu rozebírat jen tu pomoc vojenskou, ale i tu, která probíhá na našem území.
Jestliže se ocitnete v situaci, kdy v zemi kde žijete, vypukne válka, první co vás napadne je odejít někam hodně daleko. Jste nuceni opustit svůj majetek, dům, byt, zaměstnání a možná i část rodiny, která odejít nechce. Děti nepůjdou do školy a vy do práce jako obvykle, nedostanete se na vyšetření k lékaři, nepojedete na objednaný wellness pobyt apod. Prostě si představte, že máte najednou život vzhůru nohama a nic není a nebude jako dřív.
Nejspíš si nedokážeme ani představit, co všechno se změní, pokud to sami nezažijeme. Každý máme v životě nějaké návyky, zvyky, stereotypy, plány a cíle, ale najednou je vše pryč. Těžká situace, kterou by jistě nikdo z nás zažít nechtěl. Tohle právě nyní zažívají Ukrajinci. Museli opustit své domovy a rozhodnout se, kde se do skončení války usadí, nebo dokonce kde začnou nový život s tím, že už se domů třeba nikdy nevrátí. Dříve jsme znali jen ukrajinské dělníky z nedaleké stavby, kteří dostávali pracovní vízum v omezeném počtu. Dnes ovšem žádná regulace není a pracovní vízum dostane prakticky každý, kdo o něj požádá. A tak se dneska s Ukrajinci setkáváme ve všech oborech.
Máme být radši, že můžou všichni pracovat, než aby jen žili z naší podpory? Nevybudují si u nás takové jistoty a zázemí, že už nebudou chtít odejít? Nebo snad jen máme dávat finanční podporu bez možnosti je nechat se začlenit?
Dle čtvrtletní zprávy Ministerstva vnitra o migraci k třetímu čtvrtletí 2024, je v Čechách 578 454 Ukrajinců. Když sečteme počet Slováků a Vietnamců žijících v ČR a vynásobíme dvakrát, stále by jich tady bylo méně než Ukrajinců. Od začátku války k 1. 4. 2023, vydalo Ministerstvo vnitra 504 107 dočasných ochran pro Ukrajinské občany, ale z toho se jedna třetina později vrátila zpět na Ukrajinu. To značí, že spousta z nich utekla před hrozbou války, ale jak se později ukázalo, boje se týkají zejména východní části a zbytek je relativně bezpečný, proto se někteří vrátili domů.
Ukrajinštinu slyšíme téměř všude a je pravda, že začínáme mít Ukrajinců tak trochu plné zuby. Nejspíš to, ale nebudou samotní Ukrajinci, ale všechny ty okolnosti. Na jedné straně zdražování energií a prodlužování odchodu do důchodu a na straně druhé, vojenská nebo finanční podpora pro Ukrajinu. V neposlední řadě také vyplácení sociálních dávek a příspěvků na bydlení. Vadit nám také může zvláštní povaha našich válečných utečenců. Vysoké ego, chybějící pokora a velmi často žádný vděk. Podle výzkumné agentury PAQ Research až šedesát procent Ukrajinců žijících v Čechách zažilo nějaký druh agrese.
Jak to bude dál? Budeme jednu generaci potkávat lidi s ukrajinským přízvukem? Nebo se Ukrajinština stane dalším oficiálním jazykem u nás?
Doufejme, že tato a vůbec všechny války skončí co nejdříve. Nikdo si válčit nepřeje a nikdo nechce opouštět své domovy. Většinou to bohužel odnesou především obyčejní lidé. Jak to vlastně bude vypadat, až to všechno skončí? Za pár let se na všechno zapomene a my budeme potkávat Rusy na dovolené, nebo dokonce opět v Karlových Varech? Ale možná lepší zapomenout, než aby se tento konflikt stal nezapomenutelným.
Zdroje:
