Článek
Asi by každý z nás mohl vyprávět, ale někdy je lepší nechat si to jen pro sebe. Některé příběhy, ale stojí za zveřejnění. I já takový mám, a tak ho dávám do placu pro zasmání.
Kamarád, říkejme mu třeba Štěpán (řidič kamionu), je jářku dobrý člověk, až na to, že má občas hloupé nápady. Vždy jsem čekal, co zase vymyslí, a musím přiznat, že i když jsem si dost často myslel, že už to fakt přehání, vždy z toho byla docela sranda.
Nejinak tomu bylo asi před deseti lety, kdy vyrážel v pět ráno s kamionem do Brna s nějakým zbožím. Upozorňuju, že start byl z jednoho malého městečka od Prahy na sever. Do Brna tedy zhruba 250 kilometrů.
Trošku odbočíme, ale s příběhem to úzce souvisí
Každé město, vesnička, sídliště, ulice, nebo dokonce jen hospoda má svou takzvanou ikonu a často ne jen jednu. Osobnost, která sem jednoduše patří. Alkoholik, průserář, zjev, ošklivec no zkrátka otrapa, který většinou obtěžuje, ale zároveň baví celé okolí. A takový se nacházel i u nás. Opilec, špinavec a chytrák až na půdu. Většinou se natolik opil, že zůstal někde ležet a spát až do rána.
Tak tomu bylo i před zmiňovanými deseti lety, kdy se opět opil a na kole vyrazil směr domov. Bohužel alkoholová únava ho přemohla a on se kličkující jízdou na kole dostal na okraj vozovky, až skončil v příkopě. Nikterak ho to netrápilo, a tak tam zůstal ležet a usnul.
Jenže!
Zrovna kolem projížděl náš Štěpán (řidič kamionu) ještě se závozníkem. Zastavili a pokusili se našeho alkoholika marně probudit. V tu chvíli však Štěpán dostal nápad a nabídl příkopovému nocležníkovi výlet. Zachrčení a jakési zamumlání bral jako souhlas a tak chudáka naložili i s kolem do návěsu.
Cesta ubíhala jak po másle a po pár hodinách i s povinnou přestávkou a kontrolu nocležníka, byli v Brně. „Vystupujeme,“ zahlásil Štěpán a chudáka nocležníka vyložili u cedule Brno. Dovedete si to představit? Opijete se a probudíte se o 250 kilometrů jinde, strašné!
Věřte nebo ne, za týden seděla naše ikona opět u stolu štamgastů a pila jen vodu. Vodu? Tu jsme ho pít ještě nikdy neviděli! Vyprávěl nám, jak se opil a na kole dojel během noci až do Brna. Bylo na něm vidět, jak se mu líbilo, že všichni s údivem obdivovali jeho noční výkon.
„Probudil jsem se a nechápal jsem, jak jsem to mohl zvládnout. Sedl jsem tedy na kolo a dojel zpět, jen nechápu, že mi to zpátky trvalo tak dlouho,“ dodal.
Od té doby přestal pít alkohol. Asi se vyděsil, co by mohl v opojení alkoholu ještě dokázat. Byl to tedy hloupí žert nebo náprava a vyléčení alkoholika? Pravdu se nikdy nedozvěděl, jelikož všem, co o tom věděli, záleželo na jeho zdraví, a tak to nechali, jak to je.
Do dnes skutečně nepije, a dokonce pracuje, když už mu nebrání alkohol. Zazvonil zvonec a o jednu ikonu máme méně. Smutný však nejsem, máme i další, ale především se těším, co zase Štěpán vymyslí.
