Článek
Ještě před několika lety jsem bydlel v panelovém domě ve třetím patře. Kdo má zkušenost s bydlením v paneláku ví, co znamená slyšet takzvaně každý prd. To, že soused čůrá ve stoje nebo, že si jeho žena zpívá ve vaně, nás už moc nepřekvapí. Člověk si vlastně zvykne na vše, nebo lépe řečeno zvyknout si musí, aby z toho nezešílel.
Někdy se samozřejmě dozvíte i zajímavé věci nebo si vyslechnete hádku sousedů. Pokud se tedy nehádáte vy sami, pak víte, že sousedům děláte tak akorát divadlo. O intimnostech ani nemluvím, to je kapitola sama pro sebe.
Jednoho večera jsme se dívali s manželkou na náš oblíbený seriál, když jsme zaslechli takové zvláštní rány. Jen jsme mávli rukou a nijak zvlášť jsme si toho nevšímali, jsme přece zvyklí na ledasco, že? Když to trvalo, ale další hodinu a bylo kousek před půlnocí, trochu jsem se začínal obávat, že kvůli tomu bouchání nebudeme moci spát. Odkud to může jít? Sousedi nad námi jsou na dovolené. Když tu najednou někdo zvoní u našeho bytu. Odkud to může jít?
Otevřel jsem dveře a tam stála sousedka důchodkyně, co bydlí nad námi přes chodbu. „Můžu vás poprosit pane sousede, nahoře se něco děje, nezašel byste se tam podívat?“ Co jsem mohl dělat, vzal jsem si klíče a mobil a vyrazil se sousedkou o dvě patra výš. Dorazili jsme k bytu, odkud se ozývali mně už známé a mnohem více slyšitelné rány. Znělo to jako by někdo vevnitř štípal sekerou dřevo.
Posbíral jsem veškerou odvahu a s důchodkyní za zády zazvonil na zvonek u dveří bytu. Nejdřív bylo hrobové ticho a pro změnu se neozvalo ani ťuknutí. Uslyšel jsem cvaknutí klíče v zámku a dveře se otevřeli. Stál jsem jako opařený a zíral na rozcuchanou ženu v potrhaných šatech.
„Pojďte prosím dál a zavolejte policii, asi jsme se s manželem zbláznili,“ sdělila mi žena. Vešel jsem tedy do dovnitř a nechápavě se rozhlížel po celém bytě. Nábytek v chodbě a v ložnici kam bylo vidět otevřenými dveřmi, byl doslova rozsekán na kusy. Všude se váleli třísky a kusy nábytku, deky a roztrhané polštáře. Popošel jsem, až do obýváku kde seděl muž na roztrhané a rozřezané pohovce s telefonem v jedné a s flaškou vodky v druhé ruce.
Představte si byt kompletně zařízený ala IKEA. Skříně, komody, poličky, židle, stůl, postel, zrcadla a obrazy na stěnách, vše jeden stejný design. Byt původně perfektně sladěn, ať už malbami nábytkem a dekoracemi byl teď v desolátním stavu. Vše bylo rozbité, stěny a koberce polité nejspíš červeným vínem a možná i olejem. Prokopnuté pokojové dveře, rozbité skleničky a talíře, prostě vše co vás jen napadne. Stará paní stála zatím na chodbě a volala policii.
„Trochu jsme se pohádali a pak si navzájem ničili vybavení bytu, které jsme si společně pořídili,“ sdělila mi žena. Sedla si vedle muže na pohovku a zírala na politou stěnu naproti. Po chvíli dorazila policie, ale to už jsem se pakoval z bytu ven a šel povyprávět manželce, co jsem viděl. Ačkoliv už bylo ticho, do rána jsem stejně neusnul.
Jak může dopadnout vztah a jedna hádka. Ještě, že neměli děti, takové chování by jim mohlo hodně ublížit a hlavně, jak by dopadly ony, když se ničilo vše společně pořízené.
