Článek
1. Přiznej chybu
Prvním krokem je přiznat si, že jsme něco pokazili. Není to snadné, protože ego se brání a snaží se hledat výmluvy. Ale opravdová omluva začíná přijetím odpovědnosti. Místo „Promiň, ale ty jsi mě vyprovokoval“ je lepší říct: „Promiň, neměl jsem to říkat.“
Skutečné „promiň“ neobsahuje výmluvy ani slovo ale.
2. Buď upřímný
Lidé snadno poznají, kdy omluva není myšlená vážně. Upřímná omluva by měla vycházet ze srdce, ne z pocitu povinnosti. Když se omlouváme jen proto, abychom „měli klid“, druhý člověk to vycítí a omluva ztrácí význam. Upřímnost znamená, že opravdu chápeme, co jsme pokazili, a že nás to mrzí.
3. Pojmenuj, co tě mrzí
Je dobré říct konkrétně, za co se omlouváme. Například:
„Mrzí mě, že jsem ti včera řekl ošklivá slova.“ nebo „Omlouvám se, že jsem tě zklamal, když jsem nedodržel, co jsem slíbil.“
Tím druhému ukážeme, že chápeme, co se stalo, a že nám na tom záleží.
4. Zeptej se, jak to můžeš napravit
Někdy nestačí jen slova. Pokud jsme někomu ublížili, je důležité zeptat se, co můžeme udělat pro nápravu. Možná to bude čas, který druhý potřebuje, nebo konkrétní čin. Důležité je ukázat, že nám opravdu záleží na vztahu.
5. Pouč se z chyby
Omluva má smysl tehdy, když se z ní člověk něco naučí. Pokud se stejná chyba opakuje pořád dokola, omluva ztrácí váhu. Každé pochybení může být příležitostí stát se lepším člověkem – laskavějším, trpělivějším a pozornějším k druhým.
Závěr
Omluvit se neznamená být slabý. Naopak, chce to odvahu přiznat chybu a zranitelnost. Omluva dokáže vztahy zničit i zachránit – záleží na tom, jestli ji myslíme vážně. Když se omluvíme upřímně, dáváme druhému najevo, že si ho vážíme víc než vlastního ega. A to je základ skutečného smíření.
Ing. Marek Pavlík, Ph.D.
Konzultant, lektor a mentor
