Článek
Návyk je opakovaně se opakující vzorec chování, který se člověk naučí a vykonává ho často automaticky – tedy bez velkého přemýšlení a vědomého úsilí. Vzniká opakováním a propojením určité činnosti s konkrétním podnětem (např. ráno si automaticky čistíme zuby, když vstaneme z postele).
Jak mohou návyky zjednodušit život:
Šetří energii a čas – nemusíme znovu přemýšlet, jak a kdy něco udělat, prostě to uděláme. (např. každodenní uklízení drobností zabraňuje velkému chaosu.)
Snižují stres – pravidelné činnosti přinášejí pocit řádu a jistoty.
(např. večerní příprava věcí na další den.)
Podporují zdraví – zdravé návyky (pitný režim, pohyb, pravidelný spánek) se časem stávají samozřejmostí.
Zlepšují výkon a disciplínu – dobré návyky učení, práce či sportu vedou k dlouhodobým výsledkům, aniž bychom se museli stále nutit.
Uvolňují kapacitu pro důležitější rozhodnutí – když máme rutinu, zbyde více energie na kreativní nebo složité úkoly.
Předkládám Vám směsici návyků jak mých, tak mých kamarádek a kamarádů - třeba vás mohou inspirovat.
Zkoušet opak.
Jednou, dvakrát za den, udělám změnu. Spor, při němž bych bouchla do stolu, vyřeším tichem. Snídám něco jiného. Jedu do práce jinudy. Život nemá jediný směr. Vždy je na výběr.
Vstávat o 15 minut dřív.
Umožňuje to, zklidnit své myšlenky a utřídit si celý den. Říká se, že 20 minut meditace vydá za 3 hodiny spánku. Jakmile otevřu oči, mám jasnou hlavou a méně stresu.
Chodit na schůzky dřív.
Během cesty na schůzku jsem pak méně napjatý. Když nedokážu ani na schůzku přijít ve smluveném termínu, jak může klient věřit, že mu něco včas připravím v obchodním vztahu.
Dělat, co opravdu chci.
Tím, že jsem začal jít za svými přáními, jsem paradoxně získal tolik nové energie, naplnění a uspokojení, že jsem mohl o to efektivněji a raději dělat to, co potřebovali jiní.
Jedna věc v jeden čas.
Snažím se nedělat více úkolů najednou, jak jsou ženy zvyklé, ale řešit jeden po druhém pěkně postupně. Dokážu pak všechny dokončit rychleji, protože jsem se na každý 100% soustředil.
Řešit jen podstatné.
Než cokoli začnu dělat, zeptám se sám sebe, jestli to, co se chystám dělat, je opravdu podstatné. Podle odpovědi tomu přikládám svůj čas a důležitost. Již nevěnuji energii něčemu, co se brzy ukázalo jako ztráta času.
Nedělat zbytečné dluhy.
Věci nakupuji jen penězi, které již mám vydělané či ušetřené. Jako podnikatel jsem pochopil, jak je hotovost důležitá a že platí: „Cash is king“ (hotovost je král).
Zapisovat si.
Dříve mě něco napadlo a za chvíli jsem to zapomněl. Když mě pak něco napadlo v noci a já se nápadem probudil, naučil jsem se mít v batohu papír a rychle to zapsat. Přemýšlí se mi pak volněji, klidněji, efektivněji.
Všemu najít své místo .
Jako malý jsem oblečení pohazoval po židlích a myslel jsem si, jak úžasně šetřím čas. Pak jsem ale spoustu času trávil hledáním. Dnes má každá moje věc své místo a vím, kde ji najdu, když ji potřebuji.
Dělat pravidelné čistky.
Každý kvartál mám jeden den, kterému říkám deratizační. Projdu celý byt a vyházím, co nepotřebuji. Totéž dělám i s neužitečnými vzpomínkami. Harampádí všeho druhu prostě vyhazuji ze života.
Trávit čas se zjednodušujícími lidmi.
Dříve jsem se scháze s lidmi, kteří byli plní problémů, komplikací a neuměli je řešit. Teď se scházím s těmi, u nichž mohu obdivovat, jak si život zjednodušují a řeší problémy mávnutím ruky.
Sbírat rady.
Dříve jsem si naivně myslela, že všechno dělám nejlépe. Pak jsem se naučila nestydět se požádat o radu lidi, kteří již byli na místě, kde jsem teď já, tudíž jsou zkušenější.
Místo hádání se ptát.
Když jsem dříve něco nevěděl, dlouze jsem o tom hloubal, často bezúspěšně. Dnes rychle vyhodnotím vím/nevím. Když nevím, zeptám se toho, kdo ví a hned vím.
Přestat se už obhajovat .
Dříve jsem se obklopoval lidmi, kteří mi vytýkali, co dělám, mluvili mi do života, aniž by měli vyřešený ten svůj.. Snažím se ignorovat to, co si o mně druzí myslí, protože to je nakonec jejich problém.
Plánováním se snižuje stres.
Patnáct minut každou neděli sepisuji své úkoly a priority na následující týden. Nemohu se nyní dočkat pondělí, až to začnu řešit a proškrtávat.
Porcovat medvěda.
Velké problémy nelze řešit najednou. Velké úkoly je lepší rozdělit na malé a plnit je postupně, řešitelněji. Není totiž důležité, že problém vyřešíte, ale hlavně to, že už na něm pracujete.
Nesnažit se o dokonalost.
Poměřuji dosažený výsledek vůči času, který spolyká. Dnes již vím, že lepší výsledek automaticky neznamená větší zisk.
Nedělat to, co nechci.
Dříve mi připadlo, že je přirozené dělat to, co nechci. Naučila jsem se to otočit a na nic už nečekat.
Co chci, pro to si jdu. Již se nevymlouvám sama před sebou.
Psát si deník.
Dělám si jen poznámky, žádná slohová cvičení. Člověk vidí, jak názorově rostl, směje se, jak naivní byl ještě nedávno. Deník mě naučil chápat, že moje dnešní ohromné starosti mi budou zítra možná úplně k smíchu.
Zestručňovat zprávy.
Moje e-maily dnes mají 1 až 5 vět. Většinou i to je moc.
Lenošit.
Když mám uděláno, lenoším. Tedy nedělám vůbec nic. Třeba o víkendu. Vůbec nemyslím na práci, jen si užívám toho, že jsem si vytvořila volný den. Dovoluje mi to restartovat mysl na příští práci.
Věčná otázka.
U všeho se ptám: Nejde to zvládnout ještě jednodušeji? A vždy zjistím, že nějaké řešení ještě je.
„Návyky jsou jako ocelové lano. Každý den spleteme jeden pramen a brzy ho nelze přetrhnout.“ Horace Mann
Ing. Marek Pavlík, Ph.D.
Konzultant, lektor a mentor
