Článek
Kázání na 22. 9. 2024
Biblická čtení:Jeremjáš 1,18 - 20; Jakub 3, 16 - 4,3.7-8; Marek 9, 30 - 37
Často říkám, že Ježíše za jeho pozemského života vlastně nikdo nepochopil a skoro všichni jej opustili.
Učedníkům jde o kariéru, o to, aby byli prostě někdo. Chtěli být ministry v Ježíšově vládě, měli Ježíše za mesiáše podle tehdejších představ – osvíceného diktátora, který vyžene všechny nepřátele a nastolí ráj na zemi. Ježíš však přináší učedníkům poznání, že už někým jsou. Ukazuje nám, že od počátku jsme milované Boží děti. A jde mu to o to, aby se lidé osvobodili ode všech falešných představ o sobě, od toho, co jim brání stát vděčným, svobodným a radostným člověkem.
Jak toho dosáhnout? Ježíš to ukazuje učedníkům tím, že doprostřed staví a obejme dítě. V dnešní době, u nás jsou děti rozmazlovány a milovány. Mají doslova, na co si vzpomenou. Tehdy byl vztah k dětem chladný. Děti byly na posledním místě. Zabývat se někým tak bezvýznamným se nepovažovalo za hodné ctihodného váženého člověka. Znamená to, že i vy sami jste nekonečně důležití a významní.
Ježíš tím, že přijme, obejme a do středu postaví dítě, vlastně říká: „Nemusíte usilovat o pozornost, kariéru, ctihodnost, uznání. Jste milovanými Božími dětmi. To má být zdrojem úžasu a vděčnosti. To potom může být základem pro to, abychom mohli být služebníky druhých. Ukazujte jim, i těm nejbezvýznamnějším, že jsou důležití, milováni.“ Ukazujte druhým, že o ně někdo stojí. To vám přinese mnohem větší uspokojení. Tak budete mnohem a mnohem platnější a užitečnější, než když se budete snažit o to, aby vás lidé ctili a přijímali.
Jak jsem jednou četl - tvář Boží je totožná s tváří bližního vedle tebe. Tam, kde se lidé v lásce setkávají, tam se děje Bůh, tam je Bůh přítomen. Známe větu – kdese dva nebo tři sejdou ve jménu mém, tam uprostřed nich jsem. Ono je to ale tak, že pokud je Boží jméno podle listu Janova láska, potom se Bůh děje, je přítomen tam, kde se lidé v lásce setkávají.
Takovýto postoj je zdrojem svobody. Je výbornou prevencí proti sporům, hádkám, jak o tom píše Jakub. Píše o vášních, o tom, že člověk po něčem touží, prahne a myslí si, že bude šťastný teprve, až to dostane, až si něco kkoupí, až něčeho dosáhne. A potom, až se to stane, výsledkem je možná chvilkové štěstí, po kterém opět přijde prázdnota. Jak Jakub píše - lidé prosí, ale špatně. Mají prosit ne o věci, či splnění cílů, ale o moudrost. A ne o moudrost tohoto světa, která spočívá v tom, jak překonat konkurenci, porazit druhé, získat co nejvíc za každou cenu. Jde o svobodu a vděčnost.
Svoboda a vděčnost. Ve vědomí nepodmíněné Boží lásky můžeme sami sebe přijmout i se svými nedostatky, se svým stínem. To nás vede k postoji, kdy si nemusíme před našimi bližními na nic hrát. Můžeme odhodit předsudky, přetvářku a přijmout druhé jako bližní, ve kterých se setkáváme s Bohem. A protože vědomí nepodmíněné Boží lásky nás osvobozuje od strachu před vlastními nedostatky, chybami, protože nás Boží duch učí přijmout je, neděsit se z nich, potom můžeme být mírumilovní a ochotní nechat se přesvědčit.
Jak píše Jakub na konci dnešního oddílu - přibližte se k Bohu. V jeho lásce se můžete v klidu a bez rozpaků podívat na své nedostatky, omezenost a přijmout ji, být si toho všeho vědomi. A potom od vás uteče ďábel. Nemusíme si pod tímto pojmem představovat nějakého skřeta s rohy. Potom se můžete osvobodit od strachu ze sebe sama, od závisti, zranění, konfliktů, obav.
Být smířlivý, mírumilovný, nechat se přesvědčit? Není to nebezpečné? Člověk se tak dává všanc. Možná ano. Co je, ale opravdu velmi nebezpečné je soupeřit s druhými, v domnělé sebeobraně útočit. To má na mysli Jeremiáš. Zažil toho dost a dost. Ale raději svůj spor dává Hospodinu. Je to lepší, než roztáčet kolotoč sporů, hádek, odplaty. To nás učí modlitba. V modlitbě můžeme přednést Bohu to, co by náš partner třeba neunesl. A po té můžeme jinak chápat postoj druhého člověka. Můžeme v klidu přijmout i vlastní chyby a nedostatky.
Bůh nám skrze evangelium nabízí uvědomění si vlastní hodnoty a jeho nepodmíněné lásky, uvědomění si toho, co všechno máme, zázračnosti faktu naší existence při všem našich chybách a nedostatcích. Tak potom díky vnitřní proměně můžeme přijmout sami sebe a druhé takové jací jsou a přinášet jim svobodu přijetí, pomáhat jim nést břemena. A máme tu úžasnou možnost bolest, zklamání přinést Bohu na modlitbách, aby to nezatěžovalo naše vztahy. Přibližte se k Bohu a přiblíží se k Vám.
Amen
