Článek
Jako učitel jsem si pro sebe stanovil pravidlo, že mě nebude zajímat minulost dětí. Proč bych měl vědět, jaké známky měl žák loni u jiného učitele? Rád si dělám nezaujatý názor a zjistit rozsah znalostí zabere maximálně pár hodin.
Když děti vyzrají
Přestože jsem sám napsal, že se děti po přechodu na druhý stupeň zpravidla zhorší, zažil jsem úplný opak.
Z dvaceti dětí si oproti minulému roku svou známku na vysvědčení zlepšila skoro celá polovina. 8 se zlepšilo, někteří dokonce z trojky na jedničku. Samozřejmě není vše růžové, jeden žák se i posunul z dvojky na trojku.
Průměr třídy je ale mnohem lepší, než bych si zasloužil. Jsem hrdý. Proč to vím, když jsem řekl, že mě to nezajímá? Musel jsem se na to podívat.
Když se z úspěchu stane problém
Musel jsem se na známky podívat do systému, protože jsem byl konfrontován s úspěchem svých žáků.
„To teda koukám, tys jim tam naházel jedničky!“ zastavily mě dvě kolegyně v den vysvědčení, zrovna jsem zkontroloval třídu, žáci už šli domů.
„U nás měli loni i trojky a ty jim dáš jedničky, to je teda mazec…“ pokračovala jedna z kolegyň.
„Když si jedničku zaslouží,“ pokrčil jsem rameny a čekal, co z nich vypadne.
„Vrhá to teď na nás špatné světlo, z trojky na jedničku, to je prostě moc velký skok. Nevypadá to dobře.“
Nepochopil jsem, o čem mluvili. Každopádně je mi jedno, jakou známku měl žák minulý rok. I kdyby byl loni na propadnutí, pokud pracuje a rozumí látce, klidně mu dám jedničku.
