Článek
Lidé někdy mají tunelové vidění. Cítí, že je někdo nutí si zvolit. Máte na balkoně Santu? U nás ještě pořád nosí dárky Ježíšek… Abychom nezačali až moc zhurta, protože není ani listopad, podíváme se v tomto článku na jinou tématiku. - 31. říjen a 2. listopad.
„Já nevím, ale mně se ten Halloween nelíbí. Je to taková šaškárna… Když to srovnám s našima Dušičkama, tak je to jen blbnutí. Koledování a oblečky… Nemá to úroveň.“ Pokud se na tyto dva svátky podíváme užitou optikou, nezbývá než uznat, že je to pravda. Uniká nám ale důležitá věc.
Ano, tyto dva svátky jsou stejné a současně zcela odlišné. Není to ale tím, že si Američané neváží svých zesnulých, ani to neznamená, že bychom my byli národ s depresí. Dušičky jsou svátkem osobním, kdy využíváme svůj čas k navštívení svých drahých zemřelých. Halloween je oproti tomu svátek obecný, který slouží k uchopení strachu a smrti jako mocností, se kterými se musíme naučit žít.
Možná by bylo dobré se projednou nesrovnávat. Nebrat to tak, že oni mají Halloween a my Dušičky. Můžeme mít přece Dušičky i Halloween. V den jednoho svátku se oklepeme, vysmějeme se smrti do tváře a zařádíme si, v den druhého svátku vezmeme svíčku a půjdeme si připomenout drahé, co nás už opustili.
Proč by děti nemohly dlabat dýně? Proč se nemohou převléct za ducha či zombie a jít na večírek. Dospělí se už se smrtí dokázali smířit, ale děti ji často ani pořádně nechápou. Třeba je tohle cesta, jak to pro ně bude snazší.
Proč se Halloweenu daří?
Protože děti baví. Dovoluje jim vystoupit z komfortní zóny a zažít něco nevšedního.
Poslední slova: Nezapomínejme na své tradice, ale nedusme ty, které samovolně vznikají. Pokud nechceme, aby Halloween vytlačil Dušičky, přestaňme je vnímat jako soupeře.
