Článek
Komu věřit
Chápu, že věřit dítěti je základním instinktem rodiče. Uvědomte si ale, že lež je jediným obranným prostředkem, které dítě má. Nemůže se zvednout a odejít, je závislé na vás. Nést odpovědnost za své činný je nepříjemné a jediná cesta, jak se tomu vyhnout, je utajit a případně lhát.
Učitel x žák
Na jedné straně tu máme dospělého člověka, který má za úkol vaše dítě učit a který bohužel musí řešit i jeho případné nevhodné chování. Na druhé straně tu máme dítě, které je v kolektivu dalších dětí, se kterými se neustále popotahuje o to, kdo jak vysoko stojí v sociálním žebříčku. Vážně je tak nereálné, aby vaše dítě bylo na někoho zlé?
Proč by dítě lhalo?
Pokud váš syn někoho trápil nebo ho ponižoval ve škole, jistě vám to nebude jedno. Děti vědí, když dělají věci, které nemají, že vám to bude vadit. Bojí se, že na ně budete naštvání. Nechtějí trest, reálný či jen emocionální.
Přitom si nemohou pomoc a jiným ubližují, protože si sami nevěří a bojí se ztráty prestiže nebo třeba žárlí.
Určitě lže učitel!
Milí rodiče, uvědomte si prosím, že cokoliv, co učitel řeší přímo s vámi, dělá většinou na úkor svého osobního volna a nikdo mu to neproplatí.
Také to není zdravé, nosit si práci domů má negativní následky na duševní zdraví každého člověka.
Zamyslete se tedy, jaká je šance, že by učitel ohledně chování vašeho dítěte neříkal pravdu? Proč by to dělal? Proč by si cokoliv vymýšlel?
Učitelé mají svůj život a svět, ve kterém by nemuseli řešit poznámky, napomenutí a snížené známky z chování, zní jako ráj na Zemi. Řešíme jen to, co musíme. Pokud už píšeme poznámku, tak to znamená, že chování vašeho dítěte mohlo vést k úrazu nebo ublížilo/ mohlo ublížit někomu jinému.
Co dělat, když vám dítě doma říká, že neví, kde je problém, že nic neudělalo, že si ostatní vymýšlí?
V každé škole jsou konzultační hodiny. Napište učiteli, že byste se s ním potřebovali vidět. Přijdete, promluvíte si a téměř s jistotou vám mohu říci, že zjistíte tak 80% pravdy. 100% člověk neví nikdy, protože neví proč. Důvod z dětí vytáhne málokdy.
Někdy ani setkání neotevře rodičům oči
Z mé osobní zkušenosti jsem zažil jen jednou tak zaslepenou maminku, aby odcházela s tím, že věří tomu, co říkám, ale věří i svému dítěti.
Překlad: Slyšela ode mě logickou verzi příběhu, která dávala smysl. Zaručil jsem se, že jsem to přímo viděl. Nedokázala to vyvrátit, protože jsem její dítě při činu viděl, ale odmítala představu, že její dítě je prolhané. Při odchodu působila velmi zmatená a nešťastná.
Popravdě jí i rozumím, ale nepřiznáním si pravdy se problémy budou jen násobit.
Děkuji všem rodičům za jejich práci. Věřím, že i z této generace vyrostou čestní a spokojení lidé.
