Článek
V neděli odpoledne jsme šli na pozdní nákup, chybělo nám pár věcí. Proletěli jsme obchod, pobrali věci ze seznamu a zamířili ke kasám. Byla otevřená jen jedna, ale jakmile jsme se zařadili na konec fronty, rozsvítilo se světlo u vedlejší pokladny. Tak jsme tam zajeli a začali vykládat zboží na pás.
Konflikt
Do dvou minut přišel pán, sedl si za kasu a otevřel. V tu chvíli došla až k němu zvláštní ženská, která zrovna vešla do obchodu. Asi padesát, ale vypadala vyžile.
Stáli jsme u kasy, čekali, až začne markovat naše zboží.
„Dobrý den,“ pozdravila prodavače má přítelkyně a zeptala se ho na něco v aplikaci.
„Dva balíčky cigaret,“ spustila na něj současně cizí ženská. Připomínám, že nečekala ve frontě, ale přitančila si tam jako květinka rovnou od vchodu.
Koho si myslíte, že prodavač obsloužil? Měl říct: „Pardon, ale mám tu frontu lidí, pokud chcete cigarety, běžte do fronty.“ Místo toho ji začal obsluhovat.
„To nevidíte, že je tu fronta?“ zareagoval jsem na ženskou .
„Pardon,“ odpověděla s úsměvem.
„Za omluvu si nic nekoupím, měla jste se zeptat, jestli vás nepustíme, takhle sprostě předbíháte,“ pokračoval jsem.
Čekal bych, že se vyžilá ženská stáhne, znova se omluví, a pak s těma svýma cigaretama zmizí, ale ne. Paní se asi urazila, že jí někdo něco vyčítá.
„Mně jede autobus…“ odsekla.
„To je mi jedno, tvůj problém,“ odpověděl jsem.
Sebrala cigarety a odešla.
(Vypadala jako bezdomovec nebo závislý člověk.)
Prodavače jsme se pak na aplikaci museli ptát znova, protože místo nám věnoval pozornost jí, na jeho obranu… Možná se té existence chtěl rychle zbavit, protože si stoupla hned vedle něj. Ale jako pracovník Lidlu by ji měl být schopný odmítnout a vyhodit.
