Článek
Po příchodu do práce jsem zjistil, že Wi-Fi sice jede, ale nemá přístup k internetu. Zkusil jsem připojení přes kabel, taky nic. Obešel jsem několik kolegů, všichni na tom byli stejně. Práce se zastavila.
„Dobrý den, nejde nám internet,“ volal kolega správci sítě. „No, v celé firmě nejde.“
Kolega chvíli mlčel, poslouchal. Bylo mi jasné, že se mu ajťákovo sdělení na druhé straně telefonní šňůry vůbec nelíbí.
„Tak přijeďte, když to nejde udělat na dálku, od toho si vás taky platíme!“ řekl nepříjemně kolega.
Ajťák na druhé straně řekl cosi, po čem kolegovi naběhly na čele všechny žilky.
„600,- za výjezd? To nemyslíte vážně. Vy se staráte o naši sít, když nejede, je vaše povinnost to opravit,“ rozhořčil se kolega. „Tak dojeďte, co s vámi mám dělat, zaplatíme - ale až když to pojede!“
Výsledek
Za dvě hodiny přijel ajťák v autě. Zprvu se zdálo, že jen na otočku. Tvářil se, že pomačká pár knoflíků a pojede domů, nakonec byl u nás ale tři hodiny. Ten den jsme tedy byli pět hodin jako ochromení brouci, pět hodin bez netu.
Když pak došel účet, protočily se nám panenky. Nebylo to 600,- za výjezd, ale za hodinu. Doklad byl vystavený na 18 stovek.
