Článek
Přestože bych po těch patnácti letech od základní školy tehdejší rozvrh už nesložil, pořád si pamatuju, jak přibližně vypadaly jednotlivé hodiny.
Srovnání
Když přirovnám hodinu ČJ, kterou učím, a hodinu ČJ, kterou jsem kdysi navštěvoval, rozdíl je jasný.
- Literatura tehdy: Sedl jsem si do lavice, otevřel se sešit. Paní učitelka vyvolala někoho k tabuli, aby ověřila, jestli se naučil zápis. Zkoušení trvalo 5-10 minut podle případu. Následovalo čtení, kdy nás paní učitelka náhodně vyvolávala. Četli jsme asi 20 minut, tuším. Vím jistě, že čtení z čítanky zabralo velkou část hodiny. Třetí část hodiny vyplňovalo přepisování zápisu.
- Literatura teď: S žáky se po příchodu vždy bavím o posledních hodinách, často se jich i ptám, co by chtěli příští hodinu dělat za aktivity. Zápisky si tvoříme společně. Ať už klasické, nebo myšlenková mapa, žáci i formace hledají a třídí sami. Samozřejmě jim v šesté třídě pomáhám, ale naopak osmáci už často ani korekci nepotřebují. Také nečteme v hodinách krátké ukázky bez cíle a smyslu, ale praktikujeme tzv. čtenářské dílny, uznávám, že tak trochu po svém.
- Mluvnice tehdy: Pravopisné cvičení, práce v pracovním sešitu, přepis cvičení z učebnice.
- Mluvnice teď: Mimo práci se sešitem a perem používáme tablety, počítače, projektor, abychom žákům poskytli co nejvíce možných úhlů pohledu a aby je procvičování bavilo. Zařazujeme projekty, skupinové práce, práci s chybou a další. Mluvnice stojí na opakování a procvičování, ale pokud je to v našich silách, snažíme se to žákům zpříjemnit. Např. místo určování větných členů v předepsané větě udělám ve třídě soutěž. Žáci mají za úkol do vzorce dosazovat slova tak, aby vznikla nejvtipnější možná varianta věty. Chci pobavit, současně pracovat s kolektivem a u toho touto aktivitou vedu žáky k hlubšímu pochopení látky, protože pro splnění musí látku nejen umět z paměti, ale i jí rozumět.
Závěr
Možná jsem zkostnatělý učitel, možná je naše výuka nedostatečná, ale cítím, že dělám maximum a žáci si z hodin mnoho odnášejí.