Článek
Úvod
Měli jsme velmi aktivní a pokrokovou učitelku, která měla dobré nápady, ale v provedení občas pokulhávala. Chtěla, aby její hodiny byly jedinečné, proto přišla s jednou, která byla zcela zážitková. Byli jsme v osmé nebo deváté třídě, to už si nepamatuji přesně.
Chtěla nastínit rozdíly v životě dívek a chlapců, poskytnout možnost nahlédnutí za oponu. Proto uspořádala projektový den, kdy se chlapci měli převléci do dívčích šatů a dívky do chlapeckých.
Kde byl problém
Prvním problémem bylo spravedlivé provedení. Dívky to braly jako hru, která je reálně nemohla poznamenat. Dnešní ženy nosí trička, šortky, kraťasy, mikiny, košile i kšiltovky. Navlečení těchto věcí proto dívkám vůbec nedělalo problém a bavily se. Problém byl v tom, že chlapci museli udělat mnohem větší krok mimo svou komfortní zónu, spíš to byl skok.
Druhý problém byl v tom, že když se nepřihlásilo dostatečné množství chlapců na tento základoškolský experiment, začala na nesouhlasící část třídy učitelka vyvíjet nátlak, aby se také zapojil.
Překročení hranic
Kde vidím dnešním dospělým okem problém, je reakce učitelky na postoj dvou žáků. I je se snažila přesvědčit, aby se do projektu „opačného dne“ zapojili, ale oni to jednoznačně odmítli. Její odpověď zněla takto: „Chlapci, chápu, že je vám to nepříjemné, ale pokud se toho tak moc bojíte, možná to samo o sobě říká něco o vaší vlastní sexualitě… Měli byste se nad tím zamyslet.“
Až s odstupem jsem pochopil, jak drsná manipulace to byla, byť možná neúmyslná. U mladých chlapců naznačuje, že to nechtějí udělat, protože se toho bojí. První manipulace. To, že se nechtějí obléct do dámského oblečení, značí jejich možnou potlačovanou homosexualitu nebo transsexualitu. Druhá šílené zlá manipulace.
Aby získala ovečky do svého projektu, zpochybňuje u dvou chlapců jejich sexualitu a nabádá je, aby nad tím přemýšleli. To mi přijde u adolescentů, kteří v tomto věku často netuší, co se sebou dělat, až kruté.
