Článek
Problémy s identitou
Každý adolescent řeší problémy s identitou. Někdo začne poslouchat tvrdou hudbu, někdo cvičí, někdo se vzhlédne v cizí kultuře (třeba Japonsko), někdo začne kouřit a někdo se vzhlédne v něčem úplně jiném.
Co se stalo
Žačka se oblékala, dá se říct, celkem excentricky. Živé barvy, silné líčení a možná i nějaká ta pestrá barva do vlasů. Ano, mladý člověk tím poutá pozornost, svým způsobem asi chce, aby ho okolí řešilo. Možná.
Když se po dlouhé nemoci vrátil do školy učitel, který se s touto žačkou předtím nesetkal, nebral si servítky.
„No tohle! Ty jsi co za zvířátko, tohle jsem ještě neviděl. Já si tě vyfotím, to mi nikdo neuvěří…“ Ohodnotil její vzhled.
Když se podíváte mezi dospělé, silné osobnosti nejsou tak četné, jak bychom si jako společnost přáli, a je jasné, že mezi adolescenty je těch drsných lidí ještě méně. Dívky se to možná nedotklo moc, možná jen trochu, možná vůbec, ale možná hodně a bude si to pamatovat už napořád. Je možné si říct, no a? Říkala si o to, no ne? Ne? Ne.
Role učitele
Když si dívka koupí nové šaty, jde se s nimi pochlubit vrstevníkům, ne učitelům. Když mladík tráví pět hodin týdně v posilovně a pak přijde do školy s krátkým rukávem, ukazuje svaly učitelkám, nebo spolužačkám?
Učitelé nejsou jejich vrstevníci, kamarádi, na které dělají dojem. Jsou průvodci, jsou něco mezi cizím člověkem a rodičem. Pár slov umí převrátit svět vzhůru nohama.
Co nás učili na škole
Bylo jedno základní pravidlo, které jsem si zapamatoval: „Nikdy nehodnotit lidské bytosti. Kdo udělá blbost, je blbý? To by těch blbostí muselo být v řadě nepočítaně… Víc než let, co je ten člověk na světě.“
