Článek
V pátek odpoledne jsme šli udělat větší nákup do Kauflandu, který leží pět set metrů od hlavního tahu směrem na Brno. Přechod pro chodce je asi v polovině. Auta přijíždějící od Kauflandu často jezdí rychle, protože je to do kopce, naopak řidiči jedoucí ke Kauflandu to většinou z kopce nijak nepřehánějí.
Onen zážitek
Došli jsme k přechodu, zrovna projíždělo auto u naší strany, za ním další auto ještě daleko a ve vzdálenějším pruhu volno, akorát zrovna sjelo z hlavního tahu auto. Vešli jsme na přechod.
Smrtící kleště
Byli jsme u poloviny přechodu, když řidič zprava šlápl na plyn. Chtěl nás projet dřív, než vstoupíme do jeho pruhu, ale my už tam byli! Vezměte si to, šlápne v takové situaci na plyn a ještě jede z kopce.
Co bylo horší, řidič jedoucí zleva nevěděl, co se stane, a myslel, že bude moct jet. Taky šlápl na plyn, aby do kopce nezpomalil.
Instinktivně jsme uskočili zpět ke středu silnice. Řidič zleva nám prosvištěl za zády, řidič zprava za pět minut dvanáct dupl na brzdu. Zastavil, ale celým čumákem stál metr v přechodu. Kdybychom neuskočili, vzal by nás přes kolena.
Dohra
Stál jsem jak v Jiříkově vidění. Za volantem auta stojícího v přechodu seděl hodně starý pán. Díval se na mě jako by nic. Rozhodil jsem rukama a poklepal jsem si na čelo. Nebudete mi věřit, i on začal rozhazovat rukama…
To mě dopálilo, tak jsem šel k okýnku a chtěl si to s ním vyříkat, říct mu, co si o něm myslím. Víte, co mi řekl?
Pootevřel dveře a řekl mi: „Však jsem zastavil, tak co je…“
Měl jsem dost.
Pokud jednou, až budu starý, udělám něco takového, sám půjdu a hodím řidičák do skartovačky.
