Článek
Někteří učitelé mají štěstí a setkávají se v převaze s dětmi podporovanými stabilním a přejícím zázemím. Když máte ve třídě 80-90 % žáků s běžnými problémy, daří se vám udržet si přehled a být tam pro každého.
Když se něco pokazí
Je zdrcující, když vám po dvou až třech letech dojde, že ve vaší třídě existuje bytůstka, která zažívá těžké časy a celou dobu to uniká vaší pozornosti.
Když se toho pokazí víc
Přestože výše zmíněný případ je vážný, jsou i horší varianty. Představte si, že máte mezi svěřenci hned několik osobností, jejichž problémy „hoří“. Samozřejmě se snažíte řešit vše, ale je logické, že působíte nejprve na ten nejvážnější, pak ten další…
Toto se může projevit jako řešení v kruhu. Řešíte prvního, pak druhého, pak třetího a znova prvního atd.
Po měsících či letech hašení velkých požáru si uvědomíte, že máte i čtvrtý, který byl v porovnání s těmi třemi „maličký“, takže jste mu nevěnovali tolik pozornosti, kolik by asi zasloužil, protože už vám nezbývala síla.
Nyní se díváte na dítko s „malým“ problémem a chcete aspoň teď pomoct i jemu, jenže už je v osmé, nebo dokonce deváté třídě. Čas vám protekl mezi prsty.
Je pozdě
Chcete pomoct, ale už není čas a dítě vám už možná ani nevěří. Odnáší si do života, že nebylo natolik důležité, aby mu byla poskytnuta pomoc a podpora, že byl někdo důležitější.
Přitom to dítě může mít stejně nepřející, nevyrovnané a zanedbávající domácí prostředí jako ostatní, může mít i stejné problémy, jen je snáší lépe a nepřenáší je na ostatní. To jim přece i radíme, ne?
Uklidni se, tak se to nepovedlo. Nelámej si s tím hlavu. Nenech se rozhodit.
A když to udělá, přestane pro nás existovat, jako kdyby problém nebyl, protože ho problémy ostatních zastíní…
