Článek
Sebeláska. Někomu tohle slovo může znít jako ekvivalent sobectví. Ale není tomu tak.
Láskou ke svému tělu vzdáváš hold přírodě nebo Bohu, pokud jsi věřící. Uvědom si, že tvé tělo se chová podle toho, jak se ty chováš k němu a podle tvých myšlenek. Zapomeň na různé tabulky, fotky „dokonalých“ krásek a krasavců a podívej se pořádně na sebe.
Vidíš svoje nohy? Jsou krásné, celý život ti slouží, nosí tě, kam si pomyslíš. Pohlaď je, zaslouží si to. Pochval je nahlas a poděkuj jim. A jestli tě občas bolí, pohlaď je víc a omluv se jim, že jim možná nakládáš víc, než by chtěly, ale spolu to zvládnete.
Vidíš svoje bříško? Ať už je jakékoliv, i ono si zaslouží pohladit a poděkovat. Mluv se sebou, prohlížej se a nehledej chyby. Žádné nejsou. Jen se s nikým nesrovnávej. Ty sám nebo sama jsi jedinečný. Jsi žena a vidíš svá prsa? Jsou krásná a jsou tvá. Buď už splnily svůj úkol a odkojily tvé děti a za to si zaslouží tvůj obdiv, jsou přece bezchybné. Nebo je ten úkol ještě před nimi a určitě ho zvládnou.
Tvoje ruce, co zastanou práce, co všechno dokáží, kolik toho po nich chceš, bezmyšlenkovitě. Jsou důležité a krásné.
A hlava a celý obličej. Když se na sebe podíváš do zrcadla, co vidíš? Vidíš krásného člověka. Podívej se sobě do očí, co nejhlouběji, tak, jako bys mohl vidět svoje myšlenky. A usmívej se na sebe, pozoruj, jak tě úsměv změní. Podívej se na svůj nos, rty, čelo, nikdo jiný nemá takové. Vidíš i nedokonalosti? A co je vlastně dokonalé? Každá takzvaná odchylka od normálu tě identifikuje jako tebe. I podle ní tě lidé poznávají. Máš pihu, jizvu, flíček na tváři? No a co, patří k tobě. Měj je rád. A hlavně ráda, protože ženy jsou se svojí tváří a tělem věčně nespokojené.
Podle jedné z teorií o reinkarnaci, převtělování duší, si své tělo vybíráme již před narozením. Tahle teorie se mi moc líbí. Protože to znamená, že přesně tohle tělo, na které se teď díváš, je tím, co sis přál. A také by ses o něj měl starat. Buď tiše a poslouchej. Ono ti samo dá vědět, co chce. Víc odpočinku nebo možná víc aktivity, jiné jídlo… Jen naslouchej. Tvé tělo a tvé myšlenky jsou to jediné, co je opravdu tvé a co ke svému životu potřebuješ. Nemusíš se líbit všem, to není důležité. Sobě se musíš líbit, sebe mít rád, přesně takového, jaký jsi. To není laciná fráze, ale fakt.
Čím víc se budeš mít rád a budeš naslouchat svému tělu, tím ti bude vděčnější a bude i zdravější. Protože tvoje myšlenky a tvoje tělesná schránka jsou jednotou. Tvé myšlenky dokáží s tvým tělem divy. Ať v dobrém nebo, bohužel, i ve špatném. Nenadávej si, nehaň na svém těle nic a dívej se na sebe s láskou a vděčností. A tomu, jak o sobě přemýšlíš, jak se cítíš, uvěří i tvé okolí. Zkus to. Stojí to za to.
Člověk, který s pokorou a vděčností miluje a chápe svoje tělo, obdivuje, co všechno dokáže, miluje a chápe i ostatní. A nehledá chyby na sobě, ani na ostatních. Zjistí, že chyby nejsou chybami. Jsou tvým poznávacím znamením.
