Článek
„Zakladatel stoicismu Donald Trump se věnuje józe nepřetržitě již dvanáctým rokem, DJ Vance si pořídil štěňátko od muflona, Elvis byl opakovaně spatřen v lesích severně od Mill Creek, tažní ptáci se letos potřetí vracejí. Je za námi další krásný den. Dobrý večer všem a zůstaňte s námi.“ Takhle nějak by mohlo vypadat večerní zpravodajství. Jenže nevypadá. Tak trochu nuda, takže nízká sledovanost. Řekneme si proč.
Máme zase po volbách. Nikdo soudný si úlevou neoddechl, spíš naopak. Zase vyhrála, potvůrka malá vyděšená. Pořádně jsme ji nakrmili a ona se nám takhle odvděčila. Amygdala, náš pravěký plazí mozeček.
Představme si lidský mozek jako sídlo státní správy. V mozkové kůře, tedy neokortexu, sídlí generální štáb. Rozum, inteligence, logika, plánování, sebereflexe. Zkrátka veškeré kognitivní nádobíčko. To jsou ti, kteří mají mít vždy poslední slovo. Jenže kdesi hluboko, v evolučně starších vrstvách mozku, sídlí amygdala. Malá párová struktura ve tvaru mandle, která je naším osobním strážcem a detektorem ohrožení. Je to poplachové centrum, které má mimo jiné jednu dost zásadní funkci. Zpracovává nám strach a úzkost a zajišťuje přežití. A když se aktivuje amygdala, generální štáb se automaticky odpojí, vyráží na dovolenou a nezvedá telefony.
Uteč, nebo bojuj: Hlavně u toho nemysli
Když amygdala vyhodnotí hrozbu, ať už je to složenka ve schránce nebo agresivní titulek v novinách, spustí poplach. Do těla se vyplaví adrenalin, krev se přelije do svalů, tep i tlak prudce stoupají. Jsme připraveni k reakci: útok nebo útěk. V normálním stavu je to zdravý, krátkodobý mechanismus. Problém nastává, když se amygdala aktivuje dlouhodobě. Chronický stres, neustálý strach nebo dobře cílená mediální masáž ji udrží ve stavu permanentní pohotovosti. Amygdala pak přebírá řízení našeho vnímání světa. Rozum i logika ustupují, přestáváme analyzovat a začínáme se bát. A jak všichni asi tušíme, dlouhodobý stres a strach neoslabuje jen imunitu, ale především zdravý úsudek.
Tento jev se naplno ukázal v době pandemie, kdy společnost neochromil ani tak virus, jako spíše emocionální infekce strachu. Červené nápisy, denní dávky znepokojivých zpráv a neustálý nouzový stav udržovaly naši kolektivní amygdalu v neustálém napětí. Lidé ztratili důvěru ve vlastní schopnost posoudit situaci. Amygdala se stala nástrojem řízení.
Nebyl čas ptát se, kdo je kdo
Tuto zranitelnost a manipulovatelnost lidského mozku nepochopili správně jen politici a jejich markeťáci, ale i vědci. Jednou takovou výraznou osobností je Joseph E. LeDoux z New York University, přední neurovědec zabývající se právě amygdalou. LeDoux ve svých studiích potvrdil, že existuje přímá, rychlá cesta pro emoce, zejména strach, která obchází naše rozumové centrum. Jinými slovy, reakce strachu je rychlejší než myšlení. Je to instinktivní zkratka, která zajišťovala našim předkům přežití. Něco se šustlo ve křoví - zdrhám. Nebyl čas ptát se, kdo je kdo.
Populisté a mediální manipulátoři tento mechanismus intenzivně studují a mistrně využívají. Neútočí na nás argumenty, ale vykonstruovaným pocitem ohrožení. Denní dávky kritiky, strašení hrozícím kolapsem nebo nepřáteli jsou zacílené přesně na amygdalu, která nerozlišuje skutečné nebezpečí od smyšleného. A když je tento primitivní obranný systém v pohotovosti, rozum se přirozeně klidí z cesty. Lidé přestávají hledat fakta a logiku, stávají se pouhými opakovači emocí a hesel, protože cílem už není porozumět, ale jen přežít. Negativní a katastrofické zpravodajství má za cíl upoutat naši pozornost a udržet sledovanost, prolhaní populisté nás straší a zároveň nabízejí ochranu. Jednoduchá rovnice.
Cesta k rozumu: Najdeme ji někdy?
Dobrá zpráva je, že náš mozek je plastický a amygdalu lze také formovat. Nejsme odsouzeni k životu v neustálé pohotovosti. Musíme ale vědomě pracovat na návratu k rozumu, klidu a uvědomění. Tato cesta nezačíná ničím jiným než rozpoznáním konkrétních emocí. Nejde o to je potlačit, ale uvědomit si je. Vědět, že jsou pouze reakcí těla, reakcí naší primitivní části mozku a nikoli nutně odrazem reality. Když se naučíme udělat si myšlenkový odstup a položit si otázku: „Je ten strach založen na faktech nebo jen na pocitech, které ve mně nějaká zpráva vyvolala?“, zapojuje se znovu neokortex, naše centrum logiky a kritického myšlení. Tím, že se uklidní hluk emocí, získá rozum zpět svou nadvládu.
Síla zdravé a odolné společnosti leží právě v tom, že se nenechá ovládnout strachy a panikou, dokáže rozpoznat manipulaci, nadechnout se a zůstat klidná. Pokud to zanedbáme, staneme se snadným terčem manipulátorů, populistů, bezpáteřních psychopatů a přerostlých fracků. Terčem těch, kteří nás ovládnou, vyždímají nebo prodají na východ. Rozum začne fungovat až tehdy, když se utiší strach. Vysvobození ze současného emočního vězení je jen na nás. Máme na to.
___
Poznámka: Jakákoliv podobnost s tvým mentálním nastavením je náhodná.
